Isopentan

Isopentan
Struktura molekuly isopentanu
Struktura molekuly isopentanu
Obecné
Systematický název 2-methylbutan
Triviální název isopentan
Ostatní názvy methylbutan, R-601a
Anglický název Isopentane
Německý název Isopentan
Funkční vzorec CH3CH2CH(CH3)2
Sumární vzorec C5H12
Vzhled bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 78-78-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 201-142-8
Indexové číslo 601-085-00-2
ChEBI 30362
SMILES CC(C)CC
InChI 1S/C5H12/c1-4-5(2)3/h5H,4H2,1-3H3
Číslo RTECS EK4430000
Vlastnosti
Molární hmotnost 72,15 g/mol
Teplota tání −159,9 °C
Teplota varu 27,7 °C
Hustota 0,616 g/cm³ (kapalina)
Rozpustnost ve vodě nemísitelný
Tlak páry 79 kPa (20 °C)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −179 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 260,7 J K−1 mol−1
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H224 H304 H336 H411 EUH066
Teplota vzplanutí −51 °C
Teplota vznícení 420 °C
Meze výbušnosti 1,4–7,6 %
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isopentan (systematický název 2-methylbutan, sumární vzorec C5H12) je rozvětvený alkan se pěti atomy uhlíku. Za běžných podmínek se jedná o bezbarvou, velmi těkavou (teplota varu 27,7 °C, tlak par při 20 °C je 79 kPa), extrémně hořlavou kapalinu. Používá se společně s kapalným dusíkem pro vytvoření kapalné lázně o teplotě −160 °C.

Názvosloví

Název „isopentan“ byl doporučen Mezinárodní unií pro čistou a užitou chemiiDoporučení pro názvosloví organické chemie 1993.[2]

Izomery

Isopentan je jedním ze tří strukturních izomerů s molekulovým vzorcem C5H12, zbývající dva se označují jako pentan (n-pentan) a neopentan (dimethylpropan).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isopentane na anglické Wikipedii.

  1. a b Isopentane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Panico, R.; & Powell, W. H. (Eds.). A Guide to IUPAC Nomenclature of Organic Compounds 1993. Oxford: Blackwell Science, 1994. Dostupné online. ISBN 0-632-03488-2. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj