Indicko-pákistánská válka (1965)

Indicko-pákistánská válka, 1965
konflikt: Indicko-pákistánské války
Kašmír v době konfliktu v roce 1965
Kašmír v době konfliktu v roce 1965

Trvání srpen – 23. září 1965
Místo Indický subkontinent
Výsledek Taškentská deklarace
Strany
Indie Pákistán
Velitelé
Harbakhš Singh
Džojanto Nath Čaudhurí
Ajjúb Chán
Músa Chán
Ztráty
3264 zabito
8623 zraněno
(od července do složení zbraní)
4000–8000 zabito/zajato (od července do 6. září)
3800 zabito (6.–22. září)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Indicko-pákistánská válka z roku 1965, označována též jako druhá válka v Kašmíru, byla vojenským střetnutím mezi Indií a Pákistánem. Důvodem válečného střetu mezi oběma zeměmi byla otázka Kašmíru, kvůli kterému se v roce 1947 odehrála tzv. první válka v Kašmíru.

Pozadí střetu

K prvním potyčkám nedošlo v Kašmíru, ale v Sindhu, kde pákistánské tanky překročily stanovenou hranici. Indie odpověděla taky vojenskou akcí, ale do věci se vložila OSN a navrhla oběma zemím k podepsání mírovou dohodu. To se stalo v červnu stejného roku, obě země zároveň souhlasily, že se podrobí rozhodnutí soudu v Ženevě, který rozhodne o územních nárocích obou zemí v Sindhu (soud rozhodl už v roce 1947 a Indie nakonec získala 90 % sporného území). Ministr zahraničí Pákistánu Zulfikár Alí Bhutto byl přesto přesvědčen, že válku Pákistán vyhrál, a tak přesvědčil Muhammada Ajjúb Chána k další vojenské akci. Tentokrát v Kašmíru.

Plánem Pákistánu bylo bleskově vtrhnout do oblasti přes oblast severně od Džammú a odříznout tak Indii hlavní přístupovou cestu do oblasti. I když válka trvala krátce, byla to jedna z největších tankových bitev od druhé světové války. 14. srpna začaly na kašmírské území pronikat ozbrojené skupiny bojovníků, které zabíraly strategicky významná místa a měly za úkol vyvolat protiindické povstání. Byla to příprava na invazi tanků. 30. srpna Indie varovala Pákistán před důraznou vojenskou akcí na jeho území a o dva dny později vypukla válka naplno.

Průběh války

První zaútočily pákistánské tanky severně od Džammú, připravená Indie však odpověděla 6. září 1965 rychlým protiútokem do Paňdžábu na města Láhaur a Silájkót. Láhaur měla brzy na dostřel. Indické tankové jednotky však byly překvapeny pákistánským letectvem, které většinu tanků na svém území zničilo. Indie nedokázala na útok zareagovat svým letectvem a proto se pak do bojů nasazovala na obou stranách hlavně pěchota. Pákistán se musel pokusu o obsazení Kašmíru vzdát. Obě strany utrpěly velké ztráty a nakonec ve dnech 22. až 23. září bylo ujednáno na nátlak OSN příměří. Dalším důvodem se stal nedostatek munice, protože USA a Velká Británie uvalily na obě země dovozní embargo a zásoby munice oběma zemím brzy došly. Indie zničila na 300 pákistánských tanků a dalších 150 zůstalo v jejích rukou. Pákistán zničil 128 tanků (podstatnou část letectvo) a dalších 40 tanků zabavil.

Mírové kroky

Související informace naleznete také v článku Taškentská deklarace.

Úplného míru však dosaženo nebylo, obě země měly svá vojska v palebných postaveních a občasné přestřelky trvaly až do konce roku. Kromě Sindhu nebyla po této válce hranice měněna a zůstala stejná jako před válkou.

Ve dnech 4. až 10. ledna 1966 proběhla v Uzbecké SSR v Taškentu mírová konference mezi Indií zastoupenou Lálem Bahádur Šastríem a Pákistánem, který zastupoval Muhammad Ajjúb Chán. Záštitu nad touto konferencí si vzal Sovětský svaz. Taškentská deklarace byla uzavřena mezi oběma představiteli 10. ledna.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indo-Pakistani War of 1965 na anglické Wikipedii.

Literatura

  • Jaroslav Strnad, Jan Filipský, Jaroslav Holman, Stanislava Vavroušková: Dějiny Indie, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003.
  • Jan Filipský, Blanka Knotková-Čapková, Jan Marek, Stanislava Vavroušková: Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003.
  • Alexandra Sedunková (z polského originálu): Státy světa, Fragment, Brno 2001.
  • Honzák F., Pečenka M.: Státy a jejich představitelé, Praha : Libri, 1999.

Související články

Externí odkazy

Zdroj