Imperatrica Marija (1913)

	Imperatrica Marija v Nikolajevu
Základní údaje
Typ	dreadnought
Třída	Imperatrica Marija
Uživatelé	Ruské carské námořnictvo
Jméno podle	Marie Fjodorovna
Zahájení stavby	30. října 1911
Spuštěna na vodu	19. října 1913
Uvedena do služby	10. června 1915
Osud	Potopena vnitřní explozí 20. října 1916, 21. listopadu 1925 vyškrtnuta, od roku 1926 sešrotována
Takticko-technická data
Výtlak	23 789 t
Délka	168 m
Šířka	27,43 m
Ponor	8,36 m
Pohon	20 kotlů Yarrow, 4 lodní šrouby, 4 parní turbíny Brown-Curtiss; 26 000 shp (19 000 kW)
Rychlost	21 uzlů (39 km/h; 24 mph)
Dosah	1 640 nám. mil (3 040 km; 1 890 mi) při 21 uzlech (39 km/h; 24 mph)
Posádka	1 213 námořníků
Pancíř	125–262,5 mm pás; 9–50 mm paluba; 250 mm věže; 250 mm barbety; 300 mm velitelská věž
Výzbroj	12× kanón ráže 305mm (4×3); 20× 130mm kanón B7 vzor 1913; 4× 75mm kanón; 2× 450mm torpédomet
Operační nasazení
Nasazení	První světová válka

Imperatrica Marija (rusky Императрица Мария, carevna Marie) byla vedoucí loď bitevních lodí (dreadnought) stejnojmenné třídy postavených pro ruské carské námořnictvo. Její stavba začala v loděnici v Nikolajevu 30. října 1911 před první světovou válkou. Vypuknutí války zpočátku dokončení zpozdilo, ale loď se nakonec do služby dostala v roce 1915 a sloužila u černomořského loďstva. Poskytovala krytí starším bitevním lodím typu predreadnought, které v roce 1915 ostřelovaly turecká zařízení a několikrát zaútočily na turecký lehký křižník Midilli (původně německý SMS Breslau), aniž by způsobily nějaká vážnější poškození. Kotvící Imperatrica Marija byla potopena v Sevastopolu po výbuchu muničního skladu koncem roku 1916, při kterém bylo zabito 228 členů posádky. Následně byla vyzvednuta, ale její stav byl velmi špatný. Nakonec byla v roce 1926 sešrotována.