Ignaz von Korda

Ignaz von Korda
Velitel v Přemyšlu
Ve funkci: 25. listopadu 1916 – 1. prosince 1917
Předchůdce	Artur Materna
Nástupce	Viktor Njegovan
Velitel 11. armádního sboru na východní frontě
Ve funkci: 27. března 1915 – 30. června 1916
Předchůdce	Stjepan Ljubičić
Nástupce	Hugo von Habermann
Velitel jezdecké divize v Krakově
Ve funkci: 7. listopadu 1911 – 27. března 1915
Předchůdce	Karl hrabě von Huyn
Nástupce	Siegmund von Micewski
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1908)
Narození	12. září 1858 Josefov
Úmrtí	11. prosince 1918 (ve věku 60 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1917)
Profese	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz svobodný pán von Korda (německy Ignaz Vinzenz Camillus Freiherr von Korda) (12. září 1858 Josefov – 11. prosince 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil v roce 1877 jako absolvent vojenské akademie, sloužil u různých jednotek jezdectva, uplatnil se také jako pedagog a důstojník generálního štábu. Za první světové války byl divizním velitelem na východní frontě, kde po počátečních úspěších dosáhl hodnosti generála jezdectva (1915) a stal se velitelem 11. armádního sboru (1915–1916). Během Brusilovovy ofenzívy byl nucen ustupovat a v létě 1916 byl z fronty odvolán. Po půlroce mimo aktivní službu zastával v letech 1916–1917 méně důležitou funkci posádkového velitele v Přemyšlu. V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Životopis

Byl synem vojenského lékaře Ignáce Kordy (1808–1872), který pocházel z Čech^[1] a v roce 1869 byl povýšen do šlechtického stavu.^[2] Ignaz studoval na gymnáziu v rodném Josefově, první vojenskou průpravu získal na kadetní jezdecké škole v Sankt Pölten a v letech 1873–1877 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.^[3] Do armády vstoupil v roce 1877 jako poručík ke 4. pluku dragounů v Salzburgu. V letech 1881–1883 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1882) byl poté zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.^[4] Sloužil u 11. dragounského pluku ve Velykich Mostech ve východní Haliči a v roce 1889 byl povýšen na kapitána, několik let působil jako pedagog na jezdecké akademii v Hranicích, kde vyučoval taktiku a průzkum terénu.^[5] Po opětovné službě u 4. dragounského pluku ve Vídeňském Novém Městě působil v roce 1895 krátce u 11. pěší divize ve Lvově. Téhož roku byl povýšen na majora (1895)^[6] a poté působil přímo u generálního štábu ve Vídni, kde byl přidělen k úřadu generálního inspektora jezdectva Aloise Paara a v roce 1898 dosáhl hodnosti podplukovníka.^[7] V roce 1901 získal hodnost plukovníka a v letech 1901–1907 byl velitelem 9. husarského pluku v Šoproňi.^[8][9][10]

V letech 1907–1911 byl velitelem 8. jezdecké brigády v Záhřebu^[11] a v roce 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora.^[12] V roce 1911 přešel jako velitel 7. jezdecké divize do Krakova^[13][14] a v roce 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála.^[15][16] Na začátku první světové války byl se svou divizí začleněn do armádní skupiny generála Kummera a zúčastnil se bojů na východní frontě.^[17] V říjnu 1914 byl přeřazen k 2. armádě a bojoval v Karpatech. Po úspěšné ofenzívě u Gorlice-Tarnówa byl k datu 1. září 1915 povýšen do hodnosti generála jezdectva^[18][19][20] a převzal velení 11. armádního sboru.^[21][22][23] Během Brusilovovy ofenzívy nedokázal zastavit ruský postup a koncem června 1916 byl odvolán z velitelského postu. Od prosince 1916 byl velitelem pevnosti Přemyšl,^[24] kde setrval do prosince 1917,^[25] poté byl již mimo aktivní službu. Zemřel ve Vídni krátce po skončení první světové války a je pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

Tituly a ocenění

Díky otcově nobilitaci užíval od roku 1869 prostý šlechtický titul Edler von a v roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[26] V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[27] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[28]

Rakousko-Uhersko

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1903)
• Řád železné koruny III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1916)

Zahraničí

• rytířský kříž Řádu italské koruny (1901, Itálie)
• komandér Danebrožského řádu (1906, Dánsko)
• Železný kříž II. třídy (1915, Německo)

Rodina

V roce 1905 se ve Vídni oženil s baronkou Zdenkou Stanislavou Laminetovou z Arztheimu (1874–1946),^[29] vnučkou Josefa Lamineta (1807–1876), prezidenta zemského soudu v Brně.^[30] Z manželství se narodily dvě děti, syn Anton Ignaz (*1907) a dcera Marie Antonie (*1911). Ve Vídni rodina žila v honosném nájemním domě v ulici Pratestrasse 30.^[31] Zdenka Laminetová byla předtím poprvé provdaná za c. k. poručíka barona Adolfa Kutscheru (1869–1896), z tohoto manželství pocházela dcera Helena (*1896), později provdaná baronka Possannerová.^[32][33]

Ignazova sestra Marie (1857–1922) byla manželkou česko-německého spisovatele a dramatika Gustava Pawikowskiho (1851–1916),^[34] který mimo jiné proslul jako překladatel básnického díla Jana Nerudy do němčiny.^[35]

Odkazy

Reference

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 187–188 (heslo Ignaz Korda) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; 495 s. ISBN 978-80-905324-3-4

Externí odkazy

• Profesní biografie Ignaze Kordy na webu weltkriege.at
• Ignaz von Korda na webu valka.cz
• Profesní biografie Ignaze Kordy

Zdroj