Ignaz Trollmann
| Ignaz Trollmann | |
|---|---|
Polní podmaršál Ignaz Trollmann (1916)
| |
| Velitel 19. armádního sboru | |
|
Ve funkci: 1915 – 1917 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Ludwig Koennen-Horák |
| Vojenská služba | |
| Služba |
 Rakousko-Uhersko
|
| Hodnost | generál pěchoty (1916), polní podmaršál (1913), generálmajor (1910) |
| Narození |
25. listopadu 1860 Steyr |
| Úmrtí |
23. února 1919 (ve věku 58 let) Štýrský Hradec |
| Místo pohřbení | Taborfriedhof |
| Titul | svobodný pán (1917 |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | důstojník |
| Commons | Ignaz Trollmann von Lovcenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ignác svobodný pán Trollmann z Lovćenbergu (německy Ignaz Freiherr Trollmann von Lovcenberg) (25. listopadu 1860 Steyr – 23. února 1919 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie vstoupil do c. k. armády v roce 1882 a vystřídal službu u řady posádek v monarchii. Za první světové války bojoval na srbské frontě, poté byl převelen do Haliče. V roce 1915 obdržel samostatné velení armádního sboru a vyznamenal se na Balkáně během okupace Černé Hory. V roce 1916 dosáhl hodnosti generála pěchoty a jako nositel prestižního Řádu Marie Terezie byl povýšen na barona (1917). Ještě před koncem války odešel z fronty na zdravotní dovolenou, v roce 1919 byl penzionován a zemřel krátce poté.
Životopis
Pocházel z rodiny četnického strážmistra, studoval nejprve na kadetní škole v Hranicích, poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1879–1882). Do armády vstoupil v roce 1882 jako poručík u 14. pěšího pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1885–1887) a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu (1888). Poté sloužil v Innsbrucku a Olomouci, krátce působil také u Vojenského geografického úřadu. Postupoval v hodnostech a jako podplukovník (1900) byl šéfem štábu 34. pěší divize v Temešváru.[1] Následně byl přeložen k c. k. zeměbraně a od roku 1901 byl velitelem 21. zeměbraneckého pluku v St. Pöltenu.[2] V roce 1903 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 1. zeměbraneckého pluku ve Vídni.[3]
V roce 1910 byl povýšen na generálmajora[4][5] a stal se velitelem 43. zeměbranecké pěší brigády ve Štýrském Hradci, kde zároveň působil jako pedagog.[6] V roce 1913 dosáhl hodnosti polního podmaršála a jako divizní velitel zeměbrany byl převelen do Krakova. Ještě v roce 1913 byl jmenován velitelem 1. pěší divize v Sarajevu[7] a těsně před první světovou válkou převzal velení 18. pěší divize v Mostaru.[8] S touto divizí byl na začátku války začleněn do 6. armády generála Potiorka určené k invazi do Srbska.[9]
V prosinci 1914 byl převelen na východní frontu, kde se zúčastnil operací u Gorlice. V lednu 1915 převzal velení 19. armádního sboru,[10][11] v jehož čele se zúčastnil dalších bojů v Haliči. V roce 1916 se svým sborem v rámci 3. armády zapojil do okupace Černé Hory. Vyznamenal se především dobytím pohoří Lovćen a černohorského hlavního města Cetinje v lednu 1916. Na balkánské frontě poté i nadále bránil postupům italských vojsk a k datu 1. listopadu 1916 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty (příslušný dekret podepsaný císařem nese datum 13. listopadu 1916 a šlo o poslední generálskou hodnost za vlády Františka Josefa).[12][13] V srpnu 1917 získal rytířský kříž Řádu Marie Terezie (převzal jej osobně od Karla I. v císařské vile Wartholz).[14][15] V říjnu 1917 rezignoval na velení armádního sboru a odešel na dovolenou, dalších bojů se již nezúčastnil. V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919[16] a krátce poté zemřel ve Štýrském Hradci.
Tituly a ocenění
Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.[17] Jako nositel Řádu Marie Terezie měl nárok na povýšení do stavu svobodných pánů, který mu byl udělen v roce 1917.[18] S baronským titulem byl spojen predikát z Lovćenbergu odkazující na Trollmanovy zásluhy v Černé Hoře. Téhož roku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Za první světové války získal čestné občanství v rodném Steyru a v albánském Skadaru.
Rakousko-Uhersko
-
Jubilejní pamětní medaile (1898) -
Řád železné koruny III. třídy (1908) -
Vojenský jubilejní kříž (1908) -
Mobilizační kříž (1913) -
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914) -
Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1914) -
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1915) -
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915) -
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915) -
Vojenská záslužná medaile (1916)
-
rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1917)
Zahraničí
-
rytířský kříž Albrechtova řádu (Sasko, 1905) -
Řád pruské koruny II. třídy (Německo, 1909) -
Železný kříž II. třídy (Německo, 1915) -
Železný kříž I. třídy (Německo, 1916) -
Řád za zásluhy (Liyakat Madalyasi) (Osmanská říše, 1917) -
Řád svatého Alexandra I. třídy (Bulharsko, 1918)
Odkazy
Reference
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 199 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 199 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 392, 467 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 118 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeń, 1911; s. 310, 622 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 113, 132 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 4 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 3 dostupné online
- ↑ 180. promoce Řádu Marie Terezie 17. srpna 1917 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 86
- ↑ Služební postup Ignaze Trollmanna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 189 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ignaze Trollmanna in: STEIGER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; s. 16 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 104 ISSN 0036-5246
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online
Literatura
- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 309–310 (heslo Ignaz Trollmann) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignaz Trollmann na Wikimedia Commons
- Životopis Ignaze Trollmanna na webu austro-hungarian army
- Ignaz Trollmann in: Österreichisches Biographisches Lexikon
- Ignaz Trollmann na webu valka.cz
