Iešige Tokugawa

Iešige Tokugawa
徳川 家重
Narození 28. ledna 1712
Akasaka
Úmrtí 13. července 1761 (ve věku 49 let)
Místo pohřbení Zódžódži
Povolání samuraj
Choť Masukodžó
Šišinin
Andžóin
Děti Ieharu Tokugawa
Šigejoši Tokugawa
Rodiče Jošimune Tokugawa a Šintokuin
Rod Kii branch a tokugawská šógunská rodina
Příbuzní Munetake Tokugawa, Munetada Tokugawa a Jorimoto Tokugawa (sourozenci)
Takamine (júši)
Iemoto Tokugawa (vnuk)
Funkce konoe taišó
šógun
naidaidžin
udaidžin
Podpis Iešige Tokugawa 徳川 家重 – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iešige Tokugawa (japonsky 徳川 家重, Tokugawa Iešige; 28. ledna 1712 – 13. července 1761) byl devátým šógunem Tokugawské dynastie, který vládl od roku 1745 do svého odstoupení v roce 1760. Byl synem Jošimunea Tokugawy, vnukem Micusady Tokugawy, pravnukem Jorinobua Tokugawy a prapravnukem Iejasua Tokugawy.

Dětství

Byl prvním synem Jošimunea Tokugawy a jeho matka byla dcerou Tadanao Okubo, známá jako Osuma no kata. Jeho dětské jméno bylo Nagatomi-maru. Ceremoniál dospělosti genpuku podstoupil v roce 1725. Jeho první manželka, Nami-no-mija, byla dcerou prince Fušimi-no-mija Kuninaga (伏見宮 邦永親王). Jeho druhá manželka, Okó, byla dcerou jednoho z dvořanů, který následoval jeho první manželku z Císařského dvora na dvůr šóguna do Eda. Tato druhá manželka, známá svou přátelskou povahou, byla matkou Iehara, který se stal dědicem Iešigea.[1]

Šógun Iešige (1745 - 1760)

V Enkjó 2 se Iešige stal šógunem.[2]

Iešige trpěl chronickou chorobou dýchání a několika řečovými defekty. Jošimuneův výběr Iešigea za svého dědice vyvolal velké neshody v šógunátu kvůli jeho mladším bratrům Munetaku Tokugawovi a Munetadu Tokugawovi, kteří se zdáli mnohem vhodnějšími kandidáty. Jošimune trval na svém rozhodnutí v souladu s konfuciálním principem primogenitury; Iešige pokračoval v úloze formální hlavy šógunátu. Jošimune řídil státní záležitosti i po svém oficiálním odchodu do ústraní v roce 1745. Jeho pozornost měla za cíl ujistit se, že Iešige je ve svém úřadě v bezpečí. Iešige zůstal šógunem až do roku 1760.

Iešige se nezajímal o vládní záležitosti a nechal všechny rozhodnutí na svém komorníkovi Tadamicu Ooka (1709-1760). Oficiálně se vzdal úřadu šóguna v roce 1760, přijal titul Ógošo a jmenoval svého prvního syna Ieharu Tokugawa za 10. šóguna. Zemřel následující rok.

Iešigeho druhý syn, Šigejoši Tokugawa, se stal zakladatelem klanu Šimizu Tokugawa, který spolu s Tajasu a Hitocubaši (založenými mladšími bratry Iešigea) se stali gosankjó, třemi vedlejšími větvemi klanu Tokugawa, ze kterých mohli být v budoucnosti vybráni šóguni, pokud by vymřela hlavní linie. Připojili se k existujícím třem vedlejším větvím gosanke, v kterých se narodil i otec Iešigea, Jošimune.

Iešigeho vláda, pronásledovaná přírodními katastrofami, korupcí, obdobími hladu, nouzí obchodníků a jeho neohrabaností v řešení těchto problémů, byla velmi slabá.

Iešigeho posmrtný titul byl Džunšin-in a jeho hrob byl v mauzoleu rodiny Tokugawa v Zódžó-dži v okrese Šiba v Edě. Jeho pozůstatky byli exhumované a podrobené vědeckému zkoumání v letech 1958-1960. Bylo zjištěné, že jeho zuby byly zahnuté a zdeformované, v souladu s historickými záznamy byla jeho řeč defektní a jeho krevní skupina byla typu A.

Éry Iešigeho vlády

Roky, v kterých byl Iešige šógunem, jsou specificky identifikovány více než jedním názvem éry nebo nengó.[2]

  • Enkjó (1744 - 1748)
  • Kanen (1748-1751)
  • Hóreki (1751-1764)

Externí odkazy

Literatura

  • SCREECH, Timon. Secret Memoirs of the Shoguns: Isaac Titsingh and Japan, 1779-1822. RoutledgeCurzon: London, 2006. ISBN 0-7007-1720-X. 
  • TITSINGH, Isaac. Illustrations of Japan. London: Ackerman, 1822. Dostupné online. 
  • TITSINGH, Isaac. [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland, 1834. Dostupné online. 
  • CONRAD, Totman. Politics in the Tokugawa bakufu, 1600-1843. Cambridge: Harvard University Press, 1967. 

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tokugawa Ieshige na slovenské Wikipedii a Tokugawa Ieshige na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SCREECH, Timon. Secret Memoirs of the Shoguns: Isaac Titsingh and Japan, 1779-1822. RoutledgeCurzon: London, 2006. Dostupné online. ISBN 0-7007-1720-X. S. 130. 
  2. ↑ a b TITSINGH, Isaac. [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland, 1834. Dostupné online. S. 418. 

Zdroj