Ibrahim Bašagić

Ibrahim Bašagić
Narození 25. května 1830
Úmrtí 8. listopadu 1902 (ve věku 72 let)
Povolání úředník a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ibrahim-beg Bašagić (1256 po hidžře/1830 či 1831 Nevesinje, osmanská říše – 8. listopadu 1902 Sarajevo, Bosna a Hercegovina) byl bosenskohercegovský úředník a politik bosňáckého původu.

Život

Bašagić pocházel z rodu Redžepagićů, založeného Redžep-pašou (?–1703), který byl po Vídeňské válce jmenován beglerbegem (hejtmanem) a muhafizem (purkrabím) v Nikšići a poté hercegovským valím. Jeho otec Lutfullah-beg či Lutfi-beg (?–1851) zvaný Bašaga čili hlavní velitel, odtud Bašagić, se oženil s Alijou Selmanovićovou, s níž měl dva syny Osman-pašu (?–1881) a Ibrahim-bega (1841–1902).

Ibrahim-beg se nejprve vzdělával v islámských vědách travnické medrese. Nato vstoupil do státních služeb nižší úředník, později byl okresním hejtmanem, kajmekamem. Často střídal místa působnosti, úřadoval například ve městech Travnik, Nevesinje, Piva a Foča, krátce také zasedal v osmanském parlamentu v Istanbulu. Na této pozici mu byl udělen osmanský Řád osmaniye IV. třídy.

Po rakousko-uherském záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878 vyjádřil loajalitu novému režimu a dále působil v pozici okresního hejtmana ve Stolci a později v Konjici. Roku 1882 se trvale usadil v Sarajevu, kde od roku 1883 působil jako evkaf mufetiš (účetní inspektor) v Zemské vakufské komisi, která dohlížela na činnost početných islámských nadací, vakufů, v Bosně a Hercegovině.[1] Po smrti předsedy komise Musafa-bega Fadilpašiće (1892) a dočasném působení Mehmed Teufik-ef. Azabagiće, který se záhy stal reisu-l-ulemou Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, roku 1893 zaujal jeho místo v čele instituce.[2]

Roku 1890 mu byl udělen Řád železné koruny III. třídy (dekorace na náprsní stuze ve tvaru trojúhelníka)[3] a poté roku 1898, u příležitosti padesáti let císaře na trůnu, Řád Františka Josefa I. III. třídy (komtur – odznak u krku)[4].

Podle islámské tradice byl 9. listopadu nebožtík přenesen ze svého domu do sarajevské Gazi Husrev-begovy mešity, kde proběhla zádušní mše. Tělesné ostatky byly uloženy na hřbitově Bakije.[5][6][7]

Bašagić se oženil s Almasou, dcerou Derviš Salih-paši a vnučkou legendárního Smail-agy Čengiće, jenž vstoupil i do lidové poezie. V tomto svazku se narodili synové Teufik-beg (?–1942), Safvet-beg a Osman-beg (?–1927) a dvě dcery, Munira a Kanita. Munira se roku 1889 vdala za Riza-bega Kapetanoviće.[8][9][10]

Reference

  1. ↑ Zvanično. Sarajevski list. 3. 4. 1883, roč. VI, čís. 38, s. 1. 
  2. ↑ Zvanično. Sarajevski list. 22. 11. 1893, roč. XVI, čís. 138, s. 1. 
  3. ↑ Zvanično. Sarajevski list. 14. 2. 1890, roč. XIII, čís. 19, s. 1. 
  4. ↑ Zvanično. Sarajevski list. 2. 12. 1898, roč. XXI, čís. 143, s. 2. 
  5. ↑ Čitula. Sarajevski list. 9. 11. 1902, roč. XXV, čís. 134, s. 1. 
  6. ↑ Ibrahim beg Bašagić. Sarajevski list. 12. 11. 1902, roč. XXV, čís. 135, s. 3. 
  7. ↑ Teésufi azim!. Bošnjak. 13. 11. 1902, roč. XII, čís. 46, s. 2. 
  8. ↑ Zaruke. Sarajevski list. 10. 4. 1889, roč. XII, čís. 42, s. 3. 
  9. ↑ Svatovi. Sarajevski list. 31. 7. 1889, roč. XII, čís. 90, s. 1. 
  10. ↑ Muhamedovski svatovi. Sarajevski list. 4. 8. 1889, roč. XII, čís. 92, s. 2. 

Zdroj