Išikari (DE-226)

Išikari (DE-226)
Išikari (DE-226)
Základní údaje
Vlajka
Typ fregata
Číslo trupu 226
Zahájení stavby 17. května 1979
Spuštěna na vodu 18. března 1980
Uvedena do služby 28. března 1981
Osud vyřazen 17. října 2007
Předchůdce třída Čikugo
Následovník třída Júbari
Takticko-technická data
Výtlak 1290 t (standardní)
1450 t (plný)
Délka 85 m
Šířka 10,6 m
Ponor 3,5 m
Pohon CODOG
Rychlost 25 uzlů
Posádka 90
Výzbroj 1× 76mm kanón OTO Melara
4× RGM-84C Harpoon (2×2)
4× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (1×4)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Elektronika OPS-28
FCS-2-21
OPS-19B
QQS-4

Išikari (DE-226) byla fregata Japonských námořních sil sebeobrany. Plavidlo sloužilo především k protiponorkovému hlídkování a k ničení hladinových lodí ohrožujících japonské pobřeží. V operační službě bylo v letech 1981–2007. Japonsko plavidlo tradičně klasifikovalo jako eskortní torpédoborec, čemuž odpovídalo trupové číslo plavidla s kódem DE – Destroyer Escort.

Stavba

Kýl fregaty Išikari byl založen roku 1979, v roce 1980 byl trup spuštěn na vodu a v roce 1981 byla fregata přijata do služby.

Konstrukce

Elektroniku tvořil námořní vyhledávací radar OPS 28, navigační radar OPS 19B, střelecký radar FCS-2-21. Trupový sonar byl typu QQS-4.

Základní hlavňovou výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara v dělové věži na přídi. K ničení ponorek sloužil čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors, který v boji na kratší vzdálenost doplnily dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představovalo osm protilodních střel RGM-84C Harpoon. Fregata nenesla vrtulník.

Pohonný systém byl koncepce CODOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí sloužil jeden diesel o výkonu 5000 hp, přičemž v bojové situaci se připojila plynová turbína o výkonu 22 500 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.

Odkazy

Reference


Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

Zdroj