Hypodematiaceae

Jak číst taxoboxHypodematiaceae
alternativní popis obrázku chybí
Plášťovka kmínková (Didymochlaena truncatula)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení kapraďorosty (Monilophyta)
Třída kapradiny (Polypodiopsida)
Řád osladičotvaré (Polypodiales)
Čeleď Hypodematiaceae
Ching, 1975
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hypodematiaceae je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré. Jsou to skalní nebo pozemní kapradiny s vícenásobně zpeřenými, středně velkými listy. Čeleď zahrnuje asi 20 druhů ve 3 rodech a je rozšířena zejména v Africe a Asii. Plášťovka kmínková (Didymochlaena truncatula) se vyskytuje v tropech celého světa. Hypodematiaceae jsou relativně novou čeledí, jejíž zástupci byli v minulosti řazeni do rozdílných čeledí.

Kresba Hypodematium ruppellianum

Popis

Zástupci čeledi Hypodematiaceae jsou středně velké kapradiny, rostoucí na skalách nebo řidčeji na zemi. Oddenky jsou krátce nebo dlouze plazivé, tuhé, hustě pokryté kopinatými plevinami a někdy i chlupy. Čepel listů je trojúhelníkovitá nebo podlouhle vejčitá až vejčitě pětiúhelníkovitá, 2x až 4x zpeřená, měkká nebo papírovitá. Na ploše čepele i žilnatině jsou často jednoduché nebo žláznaté chlupy. Žilky jsou volné, zpeřené, postranní žilky jednoduché nebo vidličnaté. Výtrusné kupky jsou okrouhlé, kryté velkou, okrouhlou nebo ledvinovitou ostěrou pokrytou jednoduchými nebo žláznatými chlupy nebo výjimečně lysou. Spory jsou elipsoidní, monoletní.[1][2]

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 3 rody a asi 20 druhů, rozšířených ve Starém světě od tropů po teplé oblasti mírného pásu a také v tropických oblastech Latinské Ameriky. Největším rodem čeledi je Hypodematium. Zahrnuje asi 13 druhů a je rozšířen zejména v subtropických a teplejších mírných oblastech Afriky a Asie. Rod Leucostegia zahrnuje 2 druhy a je rozšířen v Asii od Indie a Číny po Tichomoří. Rod Didymochlaena je monotypický a jeho jediný zástupce, Didymochlaena truncatula, má velmi široké rozšíření ve vlhkých tropech téměř celého světa.[1][3]

Druhy rodů Hypodematium a Leucostegia jsou typicky skalní kapradiny s plazivými oddenky, zatímco Didymochlaena truncatula roste v podrostu tropických pralesů, má krátký a přímý kmínek a svým vzrůstem často připomíná nízkou stromovitou kapradinu.[2]

Taxonomie

Čeleď Hypodematiaceae má relativně krátkou taxonomickou historii a sešly se v ní 3 rody v minulosti řazené do rozdílných čeledí. Rod Hypodematium byl řazen do Athyriaceae (papratkovité), rod Didymochlaena do Dryopteridaceae (kapraďovité) a rod Leucostegia do Davaliaceae (davaliovité). Po nějaký čas byly všechny 3 rody provizorně řazeny do Dryopteridaceae s tím, že je třeba dalšího výzkumu. Podle výsledků molekulárních studií stojí čeleď Hypodematiaceae na bázi skupiny označované jako Eupolypods I.[4][5]

Zástupci

  • plášťovka kmínková (Didymochlaena truncatula)[6]

Význam

Plášťovka kmínková je pěstována ve sklenících botanických zahrad i jako pokojová rostlina. Vyžaduje vysokou vlhkost, polostín a bohatou půdu.[7] Je vysazena např. v tropickém skleníku Pražské botanické zahrady v Tróji.[8]

Přehled rodů

Didymochlaena, Hypodematium, Leucostegia[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GANGMIN, Zhang et al. Flora of China: Hypodematiaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b NOTEBOOM, H.P. Flora Malesiana. Hypodematiaceae. [s.l.]: [s.n.], 2012. (anglicky) 
  3. ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ CHRISTENHUSZ, MaartenJ.M. et al. A linear sequence of extant families and genera of lycophytes and ferns. Phytotaxa. Feb. 2011, čís. 19. ISSN 1179-3163. 
  5. ↑ SMITH, Alan R. et al. A classification for extant ferns. Taxon. Aug. 2006, čís. 55(3). 
  6. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  7. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  8. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj