Hugh Huxley

Hugh Huxley
Narození 25. února 1924
Birkenhead
Úmrtí 25. července 2013 (ve věku 89 let)
Woods Hole
Místo pohřbení Woods Hole
Alma mater Kristova kolej
Univerzita v Cambridgi
Povolání biolog, vysokoškolský učitel a fyzik
Zaměstnavatelé Brandeisova univerzita
University College London
Ocenění Feldberg Foundation (1963)
William Bate Hardy Prize (1966)
Croonian Medal and Lecture (1970)
Cena Louisy Grossové Horwitzové (1971)
Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1975)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hugh Esmor Huxley (25. února 192425. července 2013) byl britský molekulární biolog, známý svými objevy ve fyziologii svalů; původně se zabýval fyzikou a za příspěvek k vývoji radaru byl vyznamenán Řádem britského impéria.

Život

Huxley začal v roce 1941 studovat fyziku na Christ's College v Cambridge. Jeho studium ale na pět let přerušila druhá světová válka, během níž sloužil v Royal Air Force jako radarový důstojník. V letech 1943 až 1947 pracoval na vývoji radarového zařízení, za což byl v roce 1948 vyznamenán Řádem britského impéria (MBE). Po dokončení své služby pokračoval ve studiu v Cambridge a v roce 1948 získal bakalářský titul z fyziky. Válka a hrůzy atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki zmenšily jeho zájem o fyziku, ale odborné znalosti z oblasti mechanických a elektrických zařízení mu byly užitečné během další vědecké kariéry.

Huxley se stal doktorandem v nově vytvořené Laboratoři molekulární biologie při Medical Research Council v Cambridge, kde pracoval na studiích rentgenové difrakce na svalových vláknech. V roce 1952 získal doktorát z molekulární biologie za svou práci s názvem Výzkum biologických struktur rentgenovými metodami.

Protože v Cambridge nebylo zařízení pro elektronovou mikroskopii, která se v té době začala používat ke studiu biologických vzorků, odešel koncem léta 1952 na Massachusettský technologický institut, kde objevili v roce 1954 spolu s Jeanem Hansonem základní princip pohybu svalů, takzvanou „teorii posuvných vláken“ svalové kontrakce. Jejich publikace v časopise Nature z 22. května 1954 se stala mezníkem ve fyziologii svalů.

V roce 1958 poprvé popsal interakci myosinu a aktinu jako základu svalových pohybů. V roce 1962 se vrátil do Cambridge, kde byla Laboratoř molekulární biologie nově vybavena elektronovým mikroskopem. Huxleyovým inovativním přínosem byla úprava tenkořezného mikrotomu, pomocí kterého mohl dělat histologické řezy o tloušťce pouze 100–150 Å. Na základě rentgenových difrakčních snímků v roce 1969 po více než 15leté práci formuloval hypotézu tzv. křížového můstku (místo interakce svalových proteinů, myosinu a aktinu), která se stala východiskem moderního chápání molekulárního základu svalové kontrakce a dalších typů buněčné motility.

I nadále se až do roku 1987 v Laboratoři molekulární biologie věnoval výzkumu svalových pohybů, od roku 1979 zde byl zástupcem ředitele. V letech 1987 až 1997 působil jako profesor na Brandeis University ve Walthamu v Massachusetts, kde pak strávil i zbytek svého života jako emeritní profesor.

Ocenění a vyznamenání

Hugh Huxley získal za svou vědeckou práci řadu ocenění. Již v roce 1948 získal Řád britského impéria (titul MBE). V roce 1960 byl zvolen členem britské Královské společnosti (v té době nejmladším členem), v roce 1964 se stal členem německé Leopoldiny, Americká národní akademie věd jej jmenovala zahraničním spolupracovníkem v roce 1978.

V roce 1966 obdržel cenu Williama Bate Hardyho, v roce 1971 obdržel cenu Louisy Gross Horwitz, v roce 1974 získal Feltrinelliho cenu, v roce 1977 medaili Královské společnosti, v roce 1983 medaili E. B. Wilsona od Americké společnosti pro buněčnou biologii, v roce 1990 cenu Franklinova institutu, v roce 1997 Copleyho medaili.

V roce 1987 mu byla uděleno Světové ocenění Alberta Einsteina za vědu za jeho příspěvky k molekulární biologii, zejména za práci na poli svalové biologie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hugh Huxley na anglické Wikipedii a Hugh Esmor Huxley na německé Wikipedii.


Zdroj