Horní Novosedly

Horní Novosedly
Pohled na vesnici
Pohled na vesnici
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Dolní Novosedly
Okres Písek
Kraj Jihočeský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 26 (2021)[1]
Katastrální území Dolní Novosedly (2,67 km²)
PSČ 397 01
Počet domů 9 (2011)[2]
Horní Novosedly
Horní Novosedly
Další údaje
Kód části obce 189987
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Novosedly je malá vesnice, část obce Dolní Novosedly v okrese Písek. Nachází se asi 1 km na jih od Dolních Novosedel. Je zde evidováno 9 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo jedenáct obyvatel.[4]

Horní Novosedly leží v katastrálním území Dolní Novosedly o výměře 2,67 km2.[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1517.[6] Až do 50. let 20. století šlo o osadu města Písek, poté byla součástí obce Záhoří a od roku 1990 se stala částí obce Dolní Novosedly (původně pod společným názvem Novosedly).[7]

Galerie

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-17. 
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 189. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 224. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 109, 161 a 360.

Externí odkazy

Zdroj