Horní Meziříčí
| Horní Meziříčí Międzyrzecze Górne | |
|---|---|
 Pohled na Horní Meziříčí
| |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°50′20″ s. š., 18°56′25″ v. d. |
| Stát |
 Polsko
|
| Vojvodství | Slezské |
| Okres | Bílsko-Bělá |
| Gmina | Jasenice |
  Horní Meziříčí
| |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 12,513 km² |
| Počet obyvatel | 2 572 (2014) |
| Hustota zalidnění | 205,5 obyv./km² |
| Etnické složení | Poláci, Slezané |
| Náboženské složení | římští katolíci, luteráni |
| Správa | |
| Status | starostenství |
| Starosta | Maria Głuc-Mrzyk |
| Telefonní předvolba | (+ 48) 33 |
| Označení vozidel | SBI |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Horní Meziříčí[1][2] (polsky Międzyrzecze Górne, německy Ober Kurzwald) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Bílsko-Bělá v gmině Jasenice. Leží na území Těšínského Slezska v kopcovité krajině Slezského podhůří na řece Jasenici a jejích přítocích. K 31. prosinci 2014 zde žilo 2 572 obyvatel.
První zmínka o vesnici (Mesizroha) pochází z listiny vratislavského biskupa Jindřicha z Vrbna z doby kolem roku 1305. Během německé východní kolonizace vznikla vedle ní osada Konradiswalde, která s Meziříčím časem splynula. Horní Meziříčí patřilo těšínskému knížectví, z nějž bylo roku 1572 vyděleno bílské stavovské panství. Až do konce druhé světové války bylo národnostně obcí převážně německou (67 % podle sčítání lidu v roce 1910, stejný podíl v roce 1943) a spolutvořilo tzv. bílsko-bělský jazykový ostrov (na rozdíl od slovanského/polského Dolního Meziříčí).
Horní Meziříčí přímo sousedí s Bílskem-Bělou, jezdí sem autobusy městské dopravy (linka 52 z Hlavního nádraží přes čtvrť Vapenice). Přes vývoj jeho suburbánní zóny a od začátku 21. století rostoucí počet nových domů si však vesnice pořád ještě zachovává venkovský, zemědělský ráz.
K místním památkám patří evangelický kostel z roku 1866 a také řada typických pro dávné Těšínsko přízemních domů se spojenou obytnou i hospodářskou částí a vchody s tzv. vyšiadkami, zídkami k posedávání u dveří (asi nejstarší je dům č.p. 53 z roku 1825). V lednu 1993 vyhořel původní dřevěný katolický kostel sv. Martina z roku 1522, později nahrazený novostavbou. Maketu starého kostela a jiné exponáty je možné vidět v regionálním muzeu Chata Międzyrzecze (otevřené v roce 2007, dům č.p. 511).
Odkazy
Reference
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis Země moravskoslezské. Praha: Academia, 1938, reprint 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 938.
- ↑ DAVÍDEK, Václav. O názvech a jménech Těšínska. Opava: Slezský studijní ústav, 1949. S. 38.
Literatura
- POLAK, Jerzy. Obrazki z dziejów gminy Jasienica. Těšín: Muzeum Těšínského Slezska, 2010. ISBN 978-83-922005-6-7. (polsky)
- ŻERAŃSKI, Marcin. Śląsk Cieszyński. Od Bielska-Białej do Ostrawy. Těšín: Pracownia na Pastwiskach, 2009. ISBN 978-83-933109-3-7. (polsky)
Externí odkazy
- Webové stránky Horního a Dolního Meziříčí
- Informace na webových stránkách gminy Jasenice
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Meziříčí na Wikimedia Commons
