Homonymum

Homonymum (z řeckého ὅμος homos „tentýž, stejný“; ὄνομα onoma „jméno“) neboli slovo souzvučné je slovo, které má stejnou podobu (zvukovou nebo grafickou) jako slovo jiného významu i původu. Výskyt takových slov se nazývá homonymie.

Vznik homonym bývá nahodilý, mohou to být slova obě původem domácí (vinný), slovo domácí a přejaté (kolej), dvě slova přejatá z různých jazyků (raketa) nebo dvě slova přejatá z téhož jazyka (hyperbola).

V češtině jsou homonyma poměrně řídká a jejich užívání většinou nezpůsobuje nedorozumění; k jazykům s hojným výskytem homonym patří např. angličtina, francouzština nebo čínština.

Druhy homonym

Úplná a neúplná homonyma

  • Úplná homonyma se shodují ve všech svých ohebných tvarech (např. raketa ve významech létací zařízení i pálka nebo šance ve významu příležitost i hradba).
  • Částečná homonyma se shodují jen v některých tvarech (např. pila – nástroj k řezání × příčestí minulé slovesa pít; los – zvíře × poukázka v loterii či rys - zvíře i výsledek rýsování – rozdíl je způsoben životností).

Pravá a nepravá homonyma

Pravá homonyma se shodují ve výslovnosti i v grafické podobě (pravopisu). Nepravá homonyma se shodují pouze v jedné z těchto podob a jsou:

  • pouze výslovnostní neboli homofonní (homofony) – např. bít a být se vyslovují [biːt]; anglické be (být) a bee (včela) se vyslovují [biː]; původní výslovnost těchto slov byla odlišná, současný pravopis však na změnu výslovnosti nebere zřetel;
  • pouze pravopisná neboli homografní (homografy) – např. baby [babɪ] (množné číslo slova baba) × [bɛjbɪ] (dítě; z anglického baby); v češtině se tento jev vyskytuje zřídka (např. panický a panický – jednou adjektivum od slova panika, v druhém případě od slova panic), a sice v případě stejně psaného domácího a přejatého slova, u nějž je zachován původní pravopis.

Homonymie na různých jazykových úrovních

V širším pojetí existuje homonymie i na jiných úrovních, než jsou slovní (lexikální) jednotky:

Homonymie a polysémie

Od homonym se liší slova mnohoznačná (polysémantická). Zatímco u homonym je formální shoda v podstatě náhodná, jednotlivé významy nemají vzájemnou souvislost, různé významy mnohovýznamových slov souvislost mají a vznikly posunem základního významu na základě podobnosti. Příkladem je slovo oko.

Hranice mezi homonymií a polysémií nemusí být vždy jednoznačná. V širším pojetí se za homonyma považují i slova, jejichž významy sice původně vznikly na základě mnohovýznamovosti, ale v současnosti již není vzájemná souvislost zřejmá (tzv. rozpad polysémie, např. slovo prát (bít, mlátit × zbavovat špíny vodou).

Příklady homonym v češtině

Pravá homonyma

Homofonní slova

Reference

  1. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. [s.l.]: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 

Literatura

  • KARLÍK, P.; NEKULA, M.; PLESKALOVÁ, J. (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. S. 169–170. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj