Holubinka mandlová

Jak číst taxoboxHolubinka mandlová
alternativní popis obrázku chybí
Holubinka mandlová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď holubinkovité (Russulaceae)
Rod holubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula vesca
Fr.
Synonyma
  • Russula depalens Rick. a Velen.
  • Russula mitis Rea 1922[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka mandlová (Russula vesca Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.

Popis

Klobouk holubinky mívá průměr 4–10 cm. Z počátku je polokulovitý až kulovitý, stářím ze zplošťuje a v jeho středu vzniká mírná prohlubeň. Klobouk je tvrdý, masitý, při okraji ostrý a má načervenalou barvu připomínající barvu masa, která je však proměnlivá; někdy klobouk bývá až modrošedý či mírně našedlý. Pokožka klobouku je mírně slizká a špatně se sloupává (jde sloupnout do jedné třetiny až poloviny).[3][4][5]

Lupeny holubinky jsou vysoké 5–10 mm, z počátku zbarvené do běla, později barvy smetanové. Jsou měkké, mírně sbíhavé na třeň. Třeň o délce do 7 cm je válcovitý, tvrdý, bílý, při okraji zúžený. Dužnina holubinky má bílou až velmi mírně našedlou barvu. Po poranění se barví do rezavé, medové barvy.[5][4][3] Chuť dužniny je nasládlá a připomínající lískové oříšky.[4]

Výtrusný prach je bílý. Výtrusy o velikostech 6–8×5–6 µm jsou kulovité až vejčité.[3]

Výskyt

Roste zhruba od poloviny května do konce září na prosluněných a sušších místech v lesích všeho druhu.[4]

Využití

Jedná se o jedlou a velmi chutnou houbu mnohdy ceněnou jako hřib.[4]

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ JIRÁSEK, Standa; NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Russula vesca (holubinka mandlová) [online]. BioLib.cz, 2005-03-13 14:45:51 CET, rev. 2007-07-16 21:52:47 CET [cit. 2009-12-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. Praha: Ottovo Nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7360-671-8. S. 250. Dále jen Smotlacha (2008). 
  4. ↑ a b c d e SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky aneb jak nasbírat houby, když nerostou hřiby. Praha: Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4. S. 42. 
  5. ↑ a b SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. S. 205. 

Literatura

  • SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 34. 

Externí odkazy

Zdroj