Holetice (vojenský újezd Hradiště)

Holetice
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Vojenský újezd Hradiště
Okres Karlovy Vary
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°10′39″ s. š., 13°9′4″ v. d.
Základní informace
Katastrální území Radošov u Hradiště
Holetice
Holetice
Další údaje
Zaniklé obce.cz 128
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holetice (německy Holeditz) jsou zaniklá vesnice ve vojenském újezdu Hradiště v okrese Karlovy Vary. Stála v Doupovských horách asi osm kilometrů severovýchodně od Bochova v nadmořské výšce okolo 690 metrů.[1]

Název

Název vesnice byl odvozen z osobního jména Holota nebo Holeta. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Holoticz (1390), de Holeticz (1397), in Holecziczich (1484), Holotice (1523), Holoticz (1581), na Holoticzich (1594), na Holeticích (1603), Holeticze (1606, 1654 a 1787), Holetitz (1846) nebo Holetice a Holeditz (1854).[2] Podle místopisného lexikonu z roku 1852 se vesnice nazývala také Očedělice a pocházel odtud husitský hejtman Ojíř z Očedělic.[3]Antonín Profous však název Očedělice spojil s vesnicemi Horní a Dolní Záhoří.[4]

Historie

První písemná zmínka o Holeticích je z roku 1390, kdy vesnice patřila Václavu Chodovi z Holetic. O sedm let později byl majitelem Lithorius, syn Zvěsty z Holetic, jehož potomci ji drželi až do šestnáctého století.[3] Roku 1540 v Holeticích sídlil Jan Zumr z Herstošic. Panským sídlem ve vsi byla tvrz připomínaná poprvé roku 1484,[5] kdy zemřel tehdejší majitel Zvěst z Ejstebna. Zumrové vesnici roku 1606 prodali Adamu Štampachovi ze Štampachu (podle Rudolfa Anděla Asmanovi ze Štampachu[5]).[6]August Sedláček uvedl Asmana (Erasma) staršího ze Štampachu jako Adamova nástupce, který měl Holetice prodat majitelům Nepomyšli,[6] a to za 12 700 kop míšeňských grošů.[7] Ovšem podle jiné varianty dějin spojil Holetice s Nepomyšlí Kryštof Abraham Štampach,[5][7] aby o ně za účast na stavovském povstání přišel. Tvrz mohla zaniknout ještě předtím, protože v konfiskačním protokolu z roku 1622 není uvedena.[5] Konfiskační rozsudek však byl vynesen 13. června 1623,[7] a ve stejném roce byla tvrz zmíněna jako příslušenství Nepomyšli,[6] kterou koupil Heřman z Questenberka. Holetice potom k nepomyšlskému panství patřily až do roku 1850.[7]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žilo šest sedláků, několik chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Celkem obyvatelům vsi patřilo šestnáct potahů, osmnáct krav, 26 jalovic, jedna ovce, šest prasat a šest koz. Domy byly ve špatném stavu a hlavními zdroji obživy byly pěstování žita a chov dobytka.[7]

Vrchnost ve vsi měla poplužní dvůr, na kterém si odbývala většina poddaných své robotní povinnosti. Výjimkou byli sedláci vlastnící koně. Ti robotovali v Nepomyšli. Děti docházely do školy v Lukách. Tamní škola v Holeticích v letech 1875–1903 otevřela jednotřídní pobočku. Samostatnou školu měly Holetice až od roku 1904.[7]

Hlavním zdrojem obživy zůstávalo zemědělství, kterému se zde díky úrodné půdě dařilo, i přes nepříznivé klima. K drobným přivýdělkům patřilo pletení košů. Ze služeb byly ve vsi jen dva hostince a trafika a řemeslo provozovali dva ševci, dva řezníci a kovář. Pozemky panského dvora byly při pozemkové reformě rozprodány obyvatelům vsi a Herbersteinové zde od té doby měli jen samotný dvůr a lesy.[7]

Vzhledem k národnostnímu složení v roce 1938 odmítli muži z vesnice rozkaz k všeobecné mobilizaci, a před možnými důsledky se skrývali v lesích. Po druhé světové válce byla většina obyvatel vysídlena: počet obyvatel mezi lety 1945 a 1947 klesl z 218 na 29.[7]

Holetice zanikly v roce 1953 v důsledku zřízení vojenského újezdu Hradiště.[8] Na místě bývalé vsi se dochovaly zříceniny některých domů, které stávaly okolo čtvercové návsi, jejíž východní stranu zaujímal panský dvůr. U rybníka stojí torzo kaple.[7]

Přírodní poměry

Holetice stávaly v katastrálním území Radošov u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi 2,5 kilometru severně od Luk. Nacházely se se v nadmořské výšce okolo 690 metrů v údolí Albeřického potoka, který se vlévá do Lochotínského potoka a s ním do Velké Trasovky. Oblast leží v jižní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina.[9]Půdní pokryv v okolí tvoří převážně kambizem eutotrofní.[10]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Holetice stály v mírně teplé oblasti MT3,[9] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[11]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 288 obyvatel (z toho 137 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci a 286 Němců. Všichni byli římskými katolíky.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 246 obyvatel: dva Čechoslováky a 244 Němců. Kromě jednoho evangelíka se hlásili k římskokatolické církvi.[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů[14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Obyvatelé 235 260 243 241 269 288 246 40
Domy 37 42 42 43 43 42 41 30

Obecní správa

Při sčítáních lidu v letech 1869–1930 Holetice byly obcí v okrese Žlutice.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Seznam.cz. Turistická a historická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 590. 
  3. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Holetice – tvrz, s. 82. 
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Očedělice, s. 250. 
  5. ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Holetice – tvrz, s. 137. 
  6. ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Nepomyšle, s. 366. 
  7. ↑ a b c d e f g h i BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek II. V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2004. 76 s. ISBN 80-239-4566-1. Kapitola Holetice, s. 28–30. 
  8. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Holetice – Holeditz, s. 25. 
  9. ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 236. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 404. 
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online. 
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 146. 

Literatura

  • BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Holetice – Holeditz, s. 25. 

Externí odkazy

Zdroj