Holešovická sokolovna
| Holešovická sokolovna | |
|---|---|
 sokolovna
| |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesance |
| Architekt | František Josef Hodek |
| Výstavba | 1906 |
| Přestavba | 1926 |
| Současný majitel | TJ Sokol Praha VII. |
| Poloha | |
| Adresa | Strojnická 852/6, U studánky 852/2, Praha 7 - Holešovice,  Česko
|
| Ulice | U studánky |
| Souřadnice | 50°6′7,84″ s. š., 14°25′44,18″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41478/1-2130 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holešovická sokolovna v Praze stojí na rohu ulic Strojnická a U studánky nad holešovickým hřbitovem. V letech 1958–1987 byla chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1]
Historie
TJ–Sokol Holešovice-Bubny byl založen 24. srpna 1884 krátce před připojením Holešovic k Praze. Původně se cvičilo v hostinci „U Zeleného stromu“ (zaniklý). Protože časem kapacita sálů nedostačovala, rozhodla se jednota vybudovat samostatnou sokolovnu.[1] Již v roce 1896 rozhodl sbor obecních starších o koupi pozemku „u studánky“ v rozsahu 11 sáhů čtverečných po 5 zl. za každý sáh. K soutěži vypsané roku 1899 přišlo 20 náčrtků; 1. cenu získal projekt „Na zdar“ stavitele Josefa Žáka a 2. cenu pozdější autor, stavitel František Hodek. Základní kámen byl položen při příležitosti 20. jubilea založení holešovického Sokola,[1] stavbu v letech 1905–1906 provedl stavitel Josef Vaňha v celkovém nákladu 160.000 K, slavnostní otevření se uskutečnilo 9. září 1906.[1]
Po únoru 1948, kdy byla Česká obec sokolská převedena pod jednotnou tělovýchovu, se dostala holešovická sokolovna do majetku Ministerstva vnitra a tělocvičnu užívala Rudá Hvězda Praha, posléze Olymp Praha.[1]
Po roce 1989 se vrátila tělocvična zpět do vlastnictví TJ Sokol Praha VII.[1]
Popis
Sokolovna tvoří součást urbanistického celku školních budov v blízkosti Stromovky.[1] Od severozápadní strany je k ní spojovacím krčkem připojena budova mateřské školy, zadní část je obrácena k přilehlému hřbitovu. Budova má zvýšený suterén a dvě podlaží, završené atikou a štíty.[1]
Vstupní průčelí do Strojnické je trojosé se středním rizalitem. Převýšená vstupní dórská edikula přechází do balkonu s balustrovým zábradlím v patře, kde jsou po stranách okna výklenky s bustami Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera s jejich daty narození a úmrtí.[1] Boční průčelí je složeno ze dvou částí.[1] Nad vchodem a oknem je pruh se zemskými znaky Čech, Moravy a Slezska, nad ním malba s ženou a sokolem, které provází dvojice mužů v sokolských cvičebních úborech.[1] Dřevěné, kazetové dveře mají půlkruhový prosklený nadsvětlík.[1] Po stranách trojdílného okna nad balkonkem jsou dvě niky s mušlemi v konchách, v nichž jsou umístěny busty Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera.[1]
Vstup do ulice U studánky je rámován portálem tvořeným dvěma sloupy.[1] Ty nesou kladí, na jehož římse jsou trofeje. Nad vstupem v celé šíři fasády probíhá ornamentální vlys, který tvoří podklad pro tři erby: střední větší český a po stranách menší moravský a slezský.[1] Nad tímto vlysem je v dalším podlaží mezi okny sgrafito s ženou, kterou oslavují dva muži stojící pod ní.[1] Monumentální žulové schodiště ve vestibulu má zděné zábradlí tvořené rozetami mezi sloupky.[1] Strop provedený v omítce je kazetový. Dvorana nad schodištěm se otevírá třemi arkádovými oblouky.[1] Z ní vede do pater schodiště se štukovými zrcadly na podhledech.[1] Ve vestibulu u schodiště jsou umístěny dvě pamětní desky upomínající na výstavbu sokolovny (zakladatelská deska) a na její přestavbu.[1]
V interiéru se dochovaly původní dveře s leptanými skly, dlažba a řada uměleckořemeslných prvků.[1] Kromě tělocvičny, nářaďovny, šatny, jednací místnosti a slavnostního sálu byl součástí interiéru budovy i hostinec a byty správce a hostinského.[1]
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sokolovna na Wikimedia Commons
