Hoko peruánský

Jak číst taxoboxHoko peruánský
Chybí zde svobodný obrázek
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád hrabaví (Galliformes)
Čeleď hokovití (Cracidae)
Rod hoko (Pauxi)
Binomické jméno
Pauxi koepckeae
Weske & Terborgh, 1971[2]
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoko peruánský (Pauxi koepckeae) je kriticky ohrožený druh hrabavého ptáka z čeledi hokovití, který se vyskytuje pouze v horských oblastech komunitní rezervaci El Sira ve středním Peru.

Systematika

Pták byl poprvé objeven až v roce 1969, kdy byla vědci vypátrána samec a samice ptáků, kteří silně připomínali hoka bolivijského (Pauxi unicornis). Dvojice vědců John S. Weske a John Terborgh identifikovali tyto ptáky jako nový poddruh hoka bolivijského, který pojmenovali Pauxi koepckeae koepckeae. Nově objevená samice byla nedopatřením připravena k jídlu. Slovy autorů popisu: „Následkem nešťastného nedorozumění si naši peruánští asistenti neuvědomili, že jsme chtěli zachovat kůže obou ptáků a samici oškubali a připravili na guláš [stew].“ Jméno poddruhu bylo vybráno k uctění práce německé ornitoložky Marie Koepcke.[2] Po objevení taxonu o něm dlouhou dobu nebyly žádné zprávy a teprve expedice v letech 2003 a 2005 potvrdily trvající výskyt druhu v oblasti.[3] O hokovi peruánském je známo jen minimum informací a první video bylo pořízeno až v roce 2015.[4]

Hoko peruánský byl dlouho považován za poddruh hoka bolivisjkého a tedy označován jako Pauxi unicornis koepckeae, nicméně na základě výrazně odlišné vokalizace, morfologie a chování[5] je hoko peruánský od roku 2012[6] považován za samostatný druh.[7]

Popis

Jedná se o statného ptáka dosahující velikost 85–95 cm. Výraznou dominantu hlavy tvoří rohovitý útvar na čele, jakási přilba, která je oproti přilbě hoka bolivisjkého kratší a kulatější. Opeření je z valné většiny černé s lesklým modrým odleskem, pouze spodní krovky ocasní jsou bílé. Zobák je sytě červený. Nohy jsou bledě červené, u samců v době hnízdění se barví do žluta. Samec i samice si jsou velmi podobní.[8]

Biologie

Živí se ovocem, semínky a měkčími rostlinami, členovci a jejich larvami. Potravu sbírá na zemi. Hokové peruánští mají výrazný vokální projev, který je nejčastější koncem období dešťů, z čehož se vyvozuje, že v této době vrcholí i doba rozmnožování. Vydává hluboce položený dunivý zvuk o 3–4 notách, který opakuje každé cca 4 vteřiny. Při vyrušení vydává výbušné ksop.[9]

Rozšíření a populace

Druh je rozšířen pouze v geograficky velmi omezené horské oblasti peruánských And středního Peru. Obývá mlžné lesy v nadmořských výškách cca 900–1800 m.[10] Celková populace druhu se odhaduje na méně než 250 jedinců. Hlavní ohrožení druhu představuje hlavně pokračující lov místními obyvateli. Poněkud paradoxně jediné zprávy o výskytu druhu z některých let pochází od místních lovců, kteří se ulovené hoky snažili prodat místním restauracím. Značná část populace je legislativně chráněna v rámci komunitní rezervace El Sira, nicméně i v této rezervaci je stále běžný lov.[9] Vedle lovu je druh ohrožen pokračující kolonizací přirozeného habitatu a s ním spojených problémů jako je těžba ropy, zlata a dřeva či kácení pralesů za účelem získání zemědělské půdy. Následkem malé, ubývající populace a trvajících ohrožení je druh hodnocen jako kriticky ohrožený.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b WESKE, John S.; TERBORGH, John W. A New Subspecies of Curassow of the Genus Pauxi from Peru. The Auk. 1971-04-01, roč. 88, čís. 2, s. 233–238. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN 1938-4254. DOI 10.2307/4083876. 
  3. ↑ GASTAÑAGA, Melvin; HENNESEY, A. Bennet; MACLEOD, Ross. Bulletin of the Cracid Specialist Group. S. 63–66. Cotinga [online]. 2006 [cit. 2022-05-19]. Roč. 28, s. 63–66. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Scientists capture first ever footage of rare, threatened bird in Peru’s Cerros del Sira. Mongabay Environmental News [online]. 2015-09-15 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ CORVACHO, MG; MACLEOD, Ross; BROOKS, DM. Distinctive morphology, ecology, and first vocal descriptions of sira curassow (Pauxi[Unicornis] Koepckeae): Evidence for species rank. ORNITOLOGIA NEOTROPICAL. 2011-01-01, roč. 22, s. 267–279. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. 
  6. ↑ Elevate Pauxi unicornis koepckeae to species status. www.museum.lsu.edu [online]. Proposal (537) to South American Classification Committee, 2012 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Pauxi koepckeae [online]. BirdLife International, 2018 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T45090459A126994703.en. (anglicky) 
  9. ↑ a b DEL HOYO, Josep; COLLAR, Nigel; CHRISTIE, David. Sira Curassow (Pauxi koepckeae). Příprava vydání Shawn M. Billerman, Brooke K. Keeney, Paul G. Rodewald, Thomas S. Schulenberg. [s.l.]: Cornell Lab of Ornithology Dostupné online. DOI 10.2173/bow.horcur2.01. (anglicky) 
  10. ↑ BEIRNE, Christopher; PILLCO-HUARCAYA, Ruthmery; SERRANO-ROJAS, Shirley Jennifer. Terrestrial camera traps: essential tool for the detection and future monitoring of the Critically Endangered Sira curassow Pauxi koepckeae. Endangered Species Research. 2017-02-07, roč. 32, s. 145–152. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN 1863-5407. DOI 10.3354/esr00802. (anglicky) 

Literatura

  • GASTAÑAGA, Melvin; HENNESEY, A. Bennet; MACLEOD, Ross. Bulletin of the Cracid Specialist Group. S. 63–66. Cotinga [online]. 2006 [cit. 2022-05-19]. Roč. 28, s. 63–66. Dostupné online. (anglicky) 
  • WESKE, John S.; TERBORGH, John W. A New Subspecies of Curassow of the Genus Pauxi from Peru. The Auk. 1971-04-01, roč. 88, čís. 2, s. 233–238. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. ISSN 1938-4254. DOI 10.2307/4083876. 

Externí odkazy

Zdroj