Hokejové události

Hokejové události je označení protestů proti sovětské okupaci Československa po roce 1968, které vypukly po vítězství reprezentace Československa nad Sovětským svazem na mistrovství světa v ledním hokeji 1969. Během největší demonstrace se na Václavském náměstí v Praze sešlo asi 150 tisíc lidí. V důsledku provokací StB se demonstranti dopustili výtržností, konkrétně byla zničena výloha cestovní kanceláře Aeroflot.[1]

Václavské náměstí, kde se odehrály největší nepokoje, v roce 2021

Hokejové události využil normalizační režim jako záminku ke zpřísnění omezení občanské svobody. Sovětská média věc popisovala jako nacionalistické orgie.[1]

Pozadí událostí

Mistrovství světa v hokeji 1969 se původně mělo konat v Československu. Bylo ovšem rozhodnuto, že z politických důvodů bude hostitelskou zemí Švédsko. Československo-sovětské zápasy pak měly být odehrány bez přítomnosti diváků, od tohoto rozhodnutí ale nakonec bylo upuštěno a zápasy se odehrály s diváky, ale i tak ve velmi napjaté atmosféře.[1] Jen dva měsíce před událostí se v Praze na protest proti sovětské okupaci upálil student Jan Palach.[2]

Sovětsko-československé zápasy na MS v hokeji 1969

První zápas československé a sovětské reprezentace proběhl 21. března a skončil československým vítězstvím při stavu 2:0. Hráči Sborné komandy odešli z ledu bez podání si rukou se soupeři, za což byli kritizováni. Jak ale uvedl později československý trenér Jaroslav Pitner, odchod byl předem domluvený, aby nedošlo k vyhrocení situace.[1]

Druhý zápas se odehrál o týden později, 28. března.[2] Československý tým dokázal skórovat 4 góly a Sověty tak tým porazil 4:3. Čechoslováci do zápasu nastoupili s dresy, na kterých si sami zakryli černou páskou rudou hvězdu ve státním znaku.[1]

Protesty

Už po prvním zápase na Václavském náměstí oslavovaly asi dva tisíce československých občanů, přičemž někteří z nich skandovali i protisovětská hesla.[1]

Hlavní nepokoje ale přišly po druhém vítězství národního týmu ve Stockholmu, který televizní komentátorka Milena Vostřáková označila za morální vítězství. Do ulic tehdy vyšly statisíce lidí, nejen, především v Praze.[2] Lidé skandovali protisovětská hesla, například Dnes Tarasov, zítra Brežněv (Anatolij Tarasov byl trenérem sovětské hokejové reprezentace, Leonid Iljič Brežněv vrcholným představitelem SSSR).[3]

Zcela stěžejní pro další vývoj událostí se stala provokace Státní bezepčnosti, při které byla zničena výloha pražské pobočky sovětské cestovní kanceláře Aeroflot. Nastrčení provokatéři navršili před výlohou dlažební kostky a sami je začali vrhat do skleněné výlohy.[3] Ihned se k nim z rozjařeného davu připojilo několik dalších osob. K provokacím došlo i v jiných městech v Československu. V Ústí nad Labem mělo být zapáleno několik sovětských vojenských aut.[1]

Následky

Všichni členové národního týmu museli vedení státu vysvětlit, proč si např. se Sověty nepodali ruce a proč přelepili hvězdy na dresech. Jaroslav Holík, který vstřelil rozhodující branku ve druhém zápase, pak nesměl několik následujících let hrát.[1] Komentátoři obou zápasů, konkrétně Milena Vostřáková a její kolega Vladimír Vácha, nesměli následujících 20 let účinkovat v televizi.[2] Nepokoje se staly také záminkou pro zpřísnění opatření omezujících svobodu a pro zpřísnění normalizačního procesu.[3]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Hokejová vítězství nad nenáviděnou sbornou v roce 1969 bral národ jako pomstu za okupaci. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-02-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d How Czechoslovakia’s ‘moral victory’ on ice triggered the Hockey Riots, onset of ‘Normalisation’. Radio Prague International [online]. 2019-03-28 [cit. 2025-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c The (Inter-Communist) Cold War on Ice: Soviet-Czechoslovak Ice Hockey Politics, 1967-1969. www.wilsoncenter.org [online]. 2025-02-13 [cit. 2025-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj