Hnojnice

Hnojnice
Náves
Náves
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Libčeves
Okres Louny
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°26′17″ s. š., 13°52′28″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 97 (2021)[1]
Katastrální území Hnojnice (2,12 km²)
PSČ 440 01
Počet domů 44 (2021)[2]
Hnojnice
Hnojnice
Další údaje
Kód části obce 40177
Kód k. ú. 640174
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hnojnice je malá vesnice, část obce Libčeves v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 kilometru východně od Libčevsi. V roce 2011 zde trvale žilo 87 obyvatel.[3]

Hnojnice je také název katastrálního území o rozloze 2,12 km².[4]

Vesnicí prochází silnice II/249. Okolo sousední vesnice Židovice prochází železniční trať Čížkovice–Obrnice, je zde i železniční zastávka nazvaná Hnojnice, ale trať je bez pravidelné osobní dopravy.

Název

Pojmenování vesnice, podle jazykovědce Vincence Praseka, pochází ze staroslovanského názvu pro hrnčířskou hlínu „gnoj“; ve vsi tak mohlo být rozvinuté hrnčířství.[5]Antonín Profous odvodil název z přídavného jména hnojná ve významu hnojná voda, země, stráň nebo ves. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Hnoynycz (1381), Hnoynicz (1406), in Hnoyniczich (1437), Hnojnicze (1543), Hnognicze (1613), Noinitz (1787) a německy Hnoynitz (1833).[6]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1381.[5]

Přírodní poměry

Veřejná studna u domu čp. 9 je zdrojem hořké vody vápenato-hořečnatého typu. Podle rozboru z roku 1969 voda obsahovala 1,42 g·l−1 rozpuštěných minerálních látek (238,9 mg·l−1 vápníku, 62,4 mg·l−1 hořčíku, 544,4 mg·l−1síranových iontů ad.).[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 245 obyvatel (z toho 109 mužů), z nichž bylo 125 Čechoslováků a 120 Němců. Převažovala římskokatolická většina, ale 55 se jich hlásilo k církvi československé, sedm k izraelské a jeden člověk byl bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 258 obyvatel: 140 Čechoslováků, 116 Němců a dva Židy. Většina jich byla římskými katolíky, ale šedesát lidí patřilo k církvi československé, šest k židovské a dvanáct lidí bylo bez vyznání.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[3][10][11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 330 312 277 304 258 245 258 157 136 121 98 94 80 87 97
Domy 66 80 71 73 71 72 82 70 65 39 32 41 40 42 44
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Židovice.

Obecní správa

Při sčítání lidu v roce 1869–1921 Hnojnice byla osadou obce Libčeves, se kterým patřila nejprve do okrese Teplice, ale v letech 1900–1921 v okrese Duchcov. V letech 1930–1977 byla samostatnou obcí, se kterým patřila nejprve do okresu Duchcov, ale v roce 1950 v okrese Bílina a v letech 1961–1977 v okrese Teplice. Od 31. října 1977 je znovu částí obce Libčeves v okrese Teplice.[12]

Pamětihodnosti

  • národní přírodní památka Kamenná slunce
  • cihelna – jednokomorová cihlářská pec, nachází v lese se 700 metrů od obce při levé straně silnice na Koštice[13]

Galerie

  • Domek s lomenicí

    Domek s lomenicí

  • Bývalá škola

    Bývalá škola

  • Domek se zvoničkou

    Domek se zvoničkou

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. 
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25. 
  5. ↑ a b HENNETMAIROVÁ, Iveta. Ves Hnojice a tamní hospodáři v průběhu 17. století. Brno, 2008 [cit. 2014-02-10]. 113 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Zdeněk Háza. s. 18. Dostupné online.
  6. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hnojnice, s. 576. 
  7. ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 155, 157. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304. 
  11. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 144. Dostupné online. 
  13. ↑ Hnojnice [online]. libceves.cz [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-11. 

Externí odkazy

Zdroj