Hnojice

Hnojice
Obecní úřad v Hnojicích (rok 2005)
Obecní úřad v Hnojicích (rok 2005)
Znak obce HnojiceVlajka obce Hnojice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
Pověřená obec Šternberk
Obec s rozšířenou působností Šternberk
(správní obvod)
Okres Olomouc
Kraj Olomoucký
Historická země Morava
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°42′59″ s. š., 17°13′27″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 653 (2023)[1]
Rozloha 9,74 km²[2]
Katastrální území Hnojice
Nadmořská výška 227 m n. m.
PSČ 785 01
Počet domů 208 (2021)[3]
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Hnojice 117
785 01 Šternberk
ou.hnojice@seznam.cz
Starostka Blanka Adamová
Oficiální web: www.hnojice.cz
Hnojice
Hnojice
Další údaje
Kód obce 502405
Kód části obce 40169
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Hnojice (německy Gnoitz[4]) se nachází v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Leží na Hané, asi 5 km západně od Šternberka. Žije zde 653[1] obyvatel.

Název

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Hnojici (v nejstarším dokladu z asi 1141 Gnoici ještě neprovedena pravidelná hlásková změna g > h), které bylo odvozeno od osobního jména (přezdívky) Hnój a jehož význam byl "Hnojovi lidé".[5]

Historie

Znak obce ve tvaru štítu je zeleně podbarven a jsou na něm kosmo položené vidle, šikmo přeložené stříbrným rýčem. Obojí vztyčené, stříbrné na zlatých násadách, provázené nahoře lilií a dole hvězdou, obojí zlaté.[6]

První písemná zmínka o obci pochází z nedatované listiny vztahující se pravděpodobně k roku 1141,[7] kdy je uváděna jako majetek olomoucké kapituly. Koncem 14. století však už Hnojice patřily ke šternberskému panství, a to až do roku 1850, kdy se staly samostatnou obcí v politickém a soudním okrese Šternberk. K roku 1466 se také uvádějí jako městečko, ale po třicetileté válce z nich byla opět vesnice. Vždy šlo o národnostně českou ves, která po roce 1939 tvořila hraniční obec Protektorátu.[7]

Vývoj Hnojic podle sčítání lidu[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 799 856 895 892 924 984 923[p 1]
Domů 115 118 124 125 129 132 153
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 661 641 621 573 558 560 580
Domů 170 182 176 161 187 186 195
  1. ↑ Z toho 884 osob národnosti československé, 30 německé a 9 ostatních.[10]

Pamětihodnosti

Společenský život

V obci se nachází dvě hospody a vinárna. Od roku 1882 v obci působí sbor dobrovolných hasičů. Samospráva obce od roku 2010 pravidelně vyvěšuje moravskou vlajku.

Galerie

  • Náves s kostelem

    Náves s kostelem

  • Kaple sv. Floriána

    Kaple sv. Floriána

  • Fara

    Fara

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 609. 
  5. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 266 (heslo chybně uvedeno jako Hnojnice).
  6. ↑ Hnojice [online]. Heraldry of the World [cit. 2015-11-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d KOUDELA, Miroslav. Hnojice. In: FIALA, Karel. Šternbersko napříč časem 1850–1945. 2. vyd. Šternberk: Občanské sdružení Šternbersko, 2008. ISBN 978-80-904013-1-0. S. 99.
  8. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 656–657. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 502. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj