Hněvětice

Hněvětice
Pohled na Hněvětice na příjezdu od Perálce
Pohled na Hněvětice na příjezdu od Perálce
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Skuteč
Okres Chrudim
Kraj Pardubický kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°49′58″ s. š., 16°3′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 62 (2021)[1]
Katastrální území Hněvětice (4,35 km²)
PSČ 539 74
Počet domů 41 (2011)[2]
Hněvětice
Hněvětice
Další údaje
Kód části obce 40037
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hněvětice je malá vesnice, část města Skuteč v okrese Chrudim. Nachází se asi 4,5 km na východ od Skutče. Patří k nejstarším osadám na Skutečsku. První písemná zpráva je z roku 1392. V roce 2009 zde bylo evidováno 42 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 65 obyvatel.[4]

Hněvětice je také název katastrálního území o rozloze 4,35 km2.[5] V katastrálním území Hněvětice leží i Borek a Zhoř.

Exulanti

V letech 1421–1621 byly Hněvětice utrakvistické, po bitvě na Bílé hoře byli utrakvističtí kněží vyhnáni a kolatura přidělena ke Skutči. Utrakvistická modlitebna se nedochovala.

Z Hněvětic pocházeli manželé František a Markéta Mundilovi.Oba patří k zakladatelům české exulantské obce Husinec v pruském Slezsku. František († 14.11.1762 Husinec) byl starším sboru.[6][7] Kazatelem v Husinci byl od roku 1754 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.

Galerie

  • Dům č. p. 28
    Dům č. p. 28
  • Dům č. p. 12
    Dům č. p. 12
  • Památkově chráněný kamenný most přes Krounku na výjezdu z obce směrem na Podhradí
    Památkově chráněný kamenný most přes Krounku na výjezdu z obce směrem na Podhradí

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-12-22 [cit. 2010-02-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001, str. 303
  7. ↑ Výjimečnost Mundilů [online]. [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj