Hildegard Lehnertová

Hildegard Lehnertová
Narození 6. ledna 1857
Berlín
Úmrtí 8. července 1943 (ve věku 86 let)
Berlín
Povolání malířka a fotografka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hildegard Lehnertová: Kvetoucí azalky na Seině v Paříži, asi 1890
Hildegard Lehnertová (Berliner Leben, vydání 2, 1908, str. 10; Fotografie Marta Wolffová)
Zátiší s rybami a raky, Capri 1894

Rosa Gertrud Hildegard Lehnertová (nepřechýleně Rosa Gertrud Hildegard Lehnert; 6. ledna 1857 v Berlíně – 1943 tamtéž[1]) byla německá malířka, fotografka, spisovatelka a ředitelka školy.

Životopis

Hildegarda Lehnertová byla dcerou pruského právníka a ministerského úředníka Carla Ludwiga Hermanna Lehnerta a jeho manželky Emmy Brandtové, která byla dcerou jednoho z nejvýznamnějších medailérů 19. století Henriho Françoa Brandta,[2] ze švýcarského Neuchâtelu. Bratr její matky byl malíř Otto Brandt.

Vyrůstala ve vyšší třídě, v uměleckém a kosmopolitním prostředí. Popsala dům svého dědečka jako "umělecký", útulný, plný cenných obrazů Breughela, Tenierse a dalších umělců a prarodičů, jejichž každodenním jazykem byla francouzština. Chodili do divadla a přijímali domácí i zahraniční hosty.[3]

Život a dílo

Hildegard Lehnertová zpočátku studovala hudbu, ale poté přešla k umění, zejména malbě. Vstoupila do dámského ateliéru malíře Karla Gussowa (1843–1907) a spolupracovala s Anni Hopf, Ottilie W. Roederstein, Helene von Menshausen, Susanne von Nathusius a Sabine Lepsius a Clarou von Rappard, z nichž všechny studovaly u Karla Gussowa.. Clara Lobedan se tam také učila a později sama vyučovala. Hildegard Lehnertová s ní vedla ateliér pro uměleckou každodenní keramiku v Goslaru a Berlíně.

V roce 1890 odjela Hildegard Lehnertová do Paříže studovat krajinomalbu. Studovala tam u Edmonda Yona, který maloval především atmosférické krajiny a říční břehy věrné skutečnosti.[4]

Od roku 1891 pracovala samostatně. V následujících letech podnikala studijní cesty do Itálie, Skandinávie a na německé pobřeží. Malovala především zátiší a krajiny.

Hildegard Lehnertová pravidelně vystavovala svá díla na výstavách. Jednalo se o výstavy sdružení ženských umělců, akademické výstavy a Velké berlínské umělecké výstavy. V roce 1893 vystavila květinový obraz v ženské budově na světové výstavě v Chicagu.[4]

V roce 1897 vydala Hildegarda Lehnertová knihu o svém dědečkovi, medailistovi Henrim François Brandtovi.[5] Kromě chronologického sestavení děl, která vytvořil, obsahuje také poznámky o jeho životě a díle ve Švýcarsku, Itálii a Francii a konečně v Berlíně. V roce 1867 byla členkou spolku berlínských umělců a pracovala v umělecké škole spolku. Na konci 80. let 19. století byly mezi tamními studenty Käthe Kollwitzová a Paula Modersohn-Beckerová. Käthe Kollwitzová tam později sama učila. V letech 1909 až 1922 byla ředitelkou umělecké školy Hildegard Lehnertová.[6]

V 90. letech 19. století se také Hildegard Lehnertová věnovala fotografii. Psala články do časopisů a vystavovala své vlastní fotografie, většinou záběry krajiny. Publikovala v časopise Photographische Rundschau, který vycházel od roku 1887 (v roce 1900 výstava Die Ausstellung für künstlerische Photographie in der Königl. Akademie der Künste[7]) a v Die Kunst in der Photographie, časopise vycházejícím od roku 1896,[8] který vzešel z Freie Photographische Vereinigung Berlin. Důraz byl kladen na umělecké aspekty a estetický obsah fotografie. Fotografie by měla být uznávána jako umělecká forma. V roce 1900 napsala Hildegard Lehnertová články Motiv a jeho zpracování v umělecké fotografii a Umělecké fotografie paní Aury Hertwig, Charlottenburg.[9] Ale zatímco v prvních vydáních ještě existovaly sofistikované a dobře informované články, po roce 1900 tyto prudce poklesly a poté byly zcela odstraněny.

Hildegard Lehnertová byla členkou hlavního výboru Allgemeine Deutsche Kunstgenossenschaft a správní rady Deutscher Kunstverein. Byla také předsedkyní Bund Deutscher Künstlerinnen-Verein.[10]

Poté, co se Hildegard Lehnertová v roce 1922 ve věku 65 let vzdala vedení umělecké školy, pokračovala v malování na volné noze.

Její poslední rezidenční adresa v Berlíně byla poblíž Viktoria-Luise-Platz, na Regensburger Strasse 5.[11]

Publikace

  • Hildegard Lehnert: Henri François Brandt: erster Medailleur an der königlichen Münze und Professor der Gewerbe-Academie zu Berlin, (1789–1845); Leben und Werke. Berlin 1897. (Digitalisat cit. 1. ledna 2022)
  • Hildegard Lehnert: Die Ausstellung für künstlerische Photographie in der Königl. Akademie der Künste Teil 1 und Schluss. In: Die Photographische Rundschau 1900. (Digitalisat in forgottenbooks.com, cit. 2. ledna 2022)
  • Hildegard Lehnert: Das Motiv und seine Behandlung in der künstlerischen Photographie. In: Die Kunst in der Photographie. Berlin 1897, s. 17 ff.
  • Hildegard Lehnert: Künstlerische Photographien von Frau A. Hertwig, Charlottenburg. In: Die Kunst in der Photographie. Berlin 1897, s. 21 ff.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hildegard Lehnert na německé Wikipedii.

  1. ↑ Standesamt Berlin Schöneberg – Sterberegister 1943. (PDF; 284 MB) Landesarchiv Berlin; Bestand P Rep. 163 578; im PDF S. 118.
  2. ↑ Helmut Kahnt. Brandt, Henri François [online]. 2005 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Hildegard Lehnert. Berlin: [s.n.] 
  4. ↑ a b German Women Painters: 1893 Chicago World’s Fair and Exposition. [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Hildegard Lehnert, Henri F. Brandt. [s.l.]: [s.n.] 
  6. ↑ Verein der Berliner Künstlerinnen 1867. Geschichte des Vereins [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Die Photographische Rundschau [online]. 1900 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Die Kunst in der Fotografie [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Die Kunst in der Photographie: 1900 [online]. [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Lehnert, Hildegard. In: Rudolf Vierhaus (Hrsg.): Deutsche Biographische Enzyklopädie (DBE). 2., überarb. und erweiterte Auflage. Band 6: Kraatz-Menges. De Gruyter / K. G. Saur, Berlin / Boston / München 2006, ISBN 3-11-094027-2, S. 323.
  11. ↑ Lehnert. In: Berliner Adreßbuch, 1943, Teil 1, S. 1713. https://digital.zlb.de/viewer/image/34115495_1943/1743/

Literatura

  • Lehnert, Hildegard. In: Rudolf Vierhaus (Hrsg.): Deutsche Biographische Enzyklopädie (DBE). 2., überarb. und erweiterte Auflage. Band 6: Kraatz-Menges. De Gruyter / K. G. Saur, Berlin / Boston / München 2006, ISBN 3-11-094027-2, s. 323.
  • Yvette Deseyve, Ralph Gleis: Kampf um Sichtbarkeit. Künstlerinnen der Nationalgalerie vor 1919. Reimer, 2019, ISBN 978-3-496-01634-2.
  • Helmut Kahnt: Brandt, Henri François. In: Das große Münzlexikon. 2005.

Související články

Externí odkazy

Zdroj