Hidejori Tojotomi

Hidejori Tojotomi
syn Hidejoši Tojotomiho
syn Hidejoši Tojotomiho
Narození 1593
Úmrtí 5. června 1615
Příčina úmrtí pobodání
Místo pohřbení Ósacký hrad
Seirjódži
Povolání samuraj
Choť Senhime
Iča
Děti Tenšúni
Kunimacu Tojotomi
Guen
Rodiče Hidejoši Tojotomi a Jodo-dono
Rod klan Tojotomi
Příbuzní Hidekacu Hašiba a Curumacu Tojotomi (sourozenci)
Funkce naidaidžin (1603–1605)
udaidžin (1605–1607)
daimjó
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob klanu Tojotomi v Mount Koja

Hidejori Tojotomi (japonsky 豊臣秀頼 Tojotomi Hidejori), 15935. červen 1615, byl syn a jmenovaný následník Hidejošiho Tojotomiho, generála, který poprvé sjednotil celé Japonsko. Jeho matka, Paní Jodo, byla neteří Nobunagy Ody.

Když Hidejoši v roce 1598 zemřel, členové Rady pěti starších pověření vládnout místo Hidejoriho se snažili převážit moc na svou stranu. V roce 1600 po svém vítězství nad ostatními v bitvě u Sekigahary získal moc Iejasu Tokugawa. Hidejori se oženil s Iejasuho sedmiletou vnučkou Senhime, aby byla pojištěna loajalita ke klanu Tokugawa. Nicméně Iejasu stále viděl v mladém Hidejorim potenciální nebezpečí, a proto v zimě roku 1614 zaútočil na jeho sídlo v Ósace. Útok nebyl úspěšný, ale Hidejori byl přinucen podepsat příměří a zbourat své opevnění na Ósackém hradě.

V roce 1615 Iejasuův syn Hidetada zrušil příměří a opět zaútočil proti Hidejorimu, který začal hloubit příkopy kolem Ósackého hradu a tak nedodržel příměří dohodnuté předchozí zimu. Hidejori Tojotomi, nevida smysl v další obraně proti seskupujícím se Tokugawským vojskům, spáchal spolu s třiceti dalšími následovníky v hořícím hradě 5. června 1615 rituální sebevraždu seppuku. Takto skončil klan Tojotomi, který vládl Japonsku 30 let a připravil cestu na 250 let pro Tokugawský šógunát.

Hidejoriho syn Kunimacu byl popraven; jeho dcera byla poslána do kláštera Tókeidži v Kamakuře, kde se později stala představenou Tenšú-ni.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hidejori Tojotomi na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj