Hermann Staudinger
| Hermann Staudinger | |
|---|---|
 | |
| Narození |
23. března 1881 Worms  Německé císařství
|
| Úmrtí |
8. září 1965 (ve věku 84 let) Freiburg im Breisgau  Spolková republika Německo
|
| Alma mater | Univerzita Martina Luthera Spolková vysoká technická škola v Curychu |
| Pracoviště | Freiburská univerzita Spolková vysoká technická škola v Curychu Technologický institut v Karlsruhe Štrasburská univerzita |
| Obor | fyzikální chemie |
| Ocenění | Freseniova cena (1930) medaile Emila Fischera (1930) Nobelova cena za chemii (1953) velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo medaile Rudolfa Diesela … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Dora Staudinger (1906–1926) Magda Staudingerová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ve Freiburgu (Hauptfriedhof)
Hermann Staudinger (23. března 1881, Worms, Německo – 8. září 1965 Freiburg im Breisgau) byl německý lékárník.
Objevil chemickou reakci pojmenovanou jako Staudingerova reakce. Později, v roce 1953, obdržel Nobelovu cenu za chemii za charakteristiku polymerů.
Život
Hermann Staudinger se narodil v roce 1881 v německém Wormsu. Po získání doktorského titulu Ph.D. na Universitě Hallea v roce 1903 přijal místo asistenta na Universitě ve Štrasburku. Objevil molekulu pojmenovanou keten, která je důležitým prostředníkem antibiotik jako jsou penicilin a amoxicillin. V roce 1907 působil na Technické Universitě Karlsruhe. Podařilo se mu například izolovat syntetické ochucovadlo kávy. V roce 1912 působil ve švýcarském Federálním institutu technologií v Curychu. Do této doby (1919) patří jeho největší objev učiněný s kolegou Meyerem. Reakce je označována jako Staudingerova reakce.
Zabýval se výzkumem gumy a učinil překvapivý závěr o struktuře, o krátkých opakováních molekulových jednotek propojených homopolárními vazbami, jakoby řetízky papírových svorek. Tím se vyvracela teorie koloidů zastávaná prominentními chemiky Emilem Fischerem a Heinrichem Wielandem. Po roce 1930 se však Staudingerova hypotéza plně potvrdila. Staudinger došel k závěrům, že síla a pružnost přírodních vláken je závislá výlučně na jejich makromolekulární struktuře, na jejich dlouhé, do tvaru niti zformované molekuly. Staudinger obdržel v roce 1953 Nobelovu cenu za objevy v oblasti makromolekulární chemie.
Odkazy
Literatura
- Mülhaupt, R. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 1054-1063.
- Staudinger, H.; Meyer, J. Helv. Chim. Acta 1919, 2, 635.
- Breinbauer, R.; Kohn, M. Angew. Chem. Int. Ed. 2004, 43, 3106-3116.
- Staudinger, H. Ber. Deut. Chem. Ges. 1920, 53, 1073.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hermann Staudinger na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hermann Staudinger
- Staudingerův život a kariéra.
