Henry Wellesley, 1. baron Cowley

Henry Wellesley, 1. baron Cowley
Narození 20. ledna 1773
Irsko
Úmrtí 27. dubna 1847 (ve věku 74 let)
Paříž
Země Irsko
Alma mater Etonská kolej
Povolání diplomat a politik
Zaměstnavatel Foreign Office
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Choť Charlotte Paget, Marchioness of Anglesey (od 1803)[1][2]
Lady Georgiana Cecil (od 1816)[1][2]
Děti Henry Wellesley, 1. hrabě z Cowley[1]
Gerald Wellesley[1]
William Wellesley[3]
Georgiana Wellesley[3][1]
Charlotte Arbuthnot Wellesley[3][1]
Rodiče Garret Wesley[1] a Anne Hill-Trevorová[1]
Rod Wellesleyové
Příbuzní Anne Smithová[1], William Wellesley-Pole[1], Richard Wellesley[1], Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu[1] a Gerald Valerian Wellesley[1] (sourozenci)
William Wellesley, 2. hrabě z Cowley[3][1], Frederick Wellesley[3][1], Feodorowna Wellesley[3][1], Sophia Wellesley[3][1] a Cecil Wellesley[3][1] (vnoučata)
Funkce Ambassador of the United Kingdom of Great Britain and Ireland to Spain (1810–1821)
Velvyslanec Spojeného království v Rakousku (1823–1831)
Velvyslanec Spojeného království ve Francii (1835)
Velvyslanec Spojeného království ve Francii (1841–1846)
Člen 4. Parlamentu Spojeného království
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry Wellesley, 1. baron Cowley (Henry Wellesley, 1st Baron Cowley of Wellesley) (20. ledna 1773 – 27. dubna 1847, Paříž, Francie) byl britský diplomat a politik, nejmladší bratr maršála Wellingtona. Od mládí působil v diplomatických službách, vynikl v průběhu napoleonských válek, byl dlouholetým velvyslancem ve Španělsku (1811–1822), Rakousku (1823–1831) a Francii (1841–1846). Od roku 1828 byl s titulem barona členem Sněmovny lordů. Jeho syn Henry Wellesley byl též dlouholetým velvyslancem ve Francii a v roce 1857 získal titul hraběte.

Kariéra

Henry Wellesley, 1. baron Cowley s lordem Clarendonem

Pocházel ze šlechtického rodu Wellesleyů, byl pátým a nejmladším synem 1. hraběte z Morningtonu. Studoval v Etonu a od roku 1791 působil ve službách ministerstva zahraničí, nejprve jako atašé v Haagu, poté jako vyslanecký tajemník ve Stockholmu. Mezitím krátce sloužil v armádě, cestou z Lisabonu v roce 1794 padl do francouzského zajetí. Po návratu byl krátce poslancem irského parlamentu (1795) a v letech 1795–1797 pracoval na ministerstvu zahraničí. V roce 1797 se zúčastnil neúspěšného jednání s Francouzi v Lille, poté doprovázel staršího bratra Richarda do Indie, kde byl jeho tajemníkem (1798–1803).

Po návratu z Indie byl krátce lordem pokladu (1804) a v letech 1807–1809 státním podtajemníkem na ministerstvu financí. V letech 1807–1809 byl zároveň členem Dolní sněmovny, mandátu se ale vzdal při odchodu do Španělska, kde měl diplomaticky podpořit vojenské aktivity svého staršího bratra Arthura. V prosinci 1809 byl jmenován členem Tajné rady, ve Španělsku pobýval od ledna 1810 jako mimořádný vyslanec a od roku 1811 s titulem velvyslance. Trojice bratrů Wellesleyových měla tehdy značný vliv na dění na Pyrenejském poloostrově (nejstarší bratr Richard byl tehdy ministrem zahraničí, Arthur vrchním velitelem ve Španělsku a Portugalsku a Henry velvyslancem ve Španělsku) a úspěch protinapoleonských bojů. V roce 1812 byl Henry povýšen do šlechtického stavu a obdržel Řád lázně, po skončení napoleonských válek získal velkokříž Řádu lázně.

V letech 1823–1831 byl velvyslancem ve Vídni a v roce 1828 s titulem barona vstoupil do Sněmovny lordů. V rámci Peelovy vlády byl v roce 1835 jmenován velvyslancem v Paříži (jeho bratr vévoda Wellington byl tehdy ministrem zahraničí), vláda ale padla již na jaře téhož roku a z Francie byl odvolán. Znovu byl velvyslancem v Paříži v letech 1841–1846 (opět jmenován premiérem R. Peelem). Z funkce odstoupil v červnu 1846, ale z Francie se již nevrátil, zemřel v dubnu o rok později na britském velvyslanectví v Paříži.

Manželství a potomstvo

Na rodovém sídle Cadoganů Downham Hall se v roce 1803 oženil s Charlotte Cadogan (1781–1855), dcerou 1. hraběte Cadogana. Měli spolu čtyři děti. Nejstarší syn Henry Wellesley, 2. baron Cowley (1804–1884), byl stejně jako otec dlouholetým velvyslancem ve Francii (1852–1867) a nakonec získal titul hraběte (1857). Mladší syn William Wellesley (1806–1875) sloužil u Royal Navy a dosáhl hodnosti kapitána, nejmladší Gerald Wellesley (1809–1882), byl knězem, děkanem ve Windsoru a kaplanem královny Viktorie. Dcera Charlotta (1807–1891) se provdala za politika 1. barona Eburyho z rodu Grosvenorů.

V roce 1810 se Henry Wellesley s manželkou Charlotte rozvedl kvůli poměru, který měla s generálem lordem Pagetem.[pozn. 1] Henry se v roce 1816 podruhé oženil s Georgianou Cecilovou (1786–1860), dcerou 1. markýze ze Salisbury. Měli spolu dceru Georgianu (1817–1878) provdanou za diplomata barona Bulwera, který byl v letech 1843-1848 velvyslancem ve Španělsku.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Henry Wellesley se s manželkou rozvedl v roce 1810 za skandálních okolností, které měly dosah i na obsazení nejvyšších velitelských postů na Pyrenejském poloostrově. Koncem roku 1809 byl Henry Wellesley jmenován vyslancem ve Španělsku, kde se jeho manželka sblížila s generálem lordem Pagetem. I když Paget patřil k uznávaným velitelům jezdectva, Wellesleyův bratr maršál Wellington odmítl akceptovat jeho přítomnost ve Španělsku. Rozvod Henryho a Charlotte proběhl již v roce 1810, Charlotte se ještě téhož roku provdala za lorda Pageta. Nepřátelský postoj maršála Wellingtona k Pagetovi měl prakticky doživotní charakter (oba zemřeli až o více než čtyřicet let později), musel ale přijmout jeho jmenování na pozici vrchního velitele jízdy v bitvě u Waterloo. Wellingtona tato bitva proslavila jako vítěze, Paget zde přišel o nohu a oba se stali národními hrdiny.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Kindred Britain.
  2. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, 5. díl; Praha, 1892 (reprint 1997), s. 694 ISBN 80-7185-102-7

Související články

Externí odkazy

Zdroj