Helene Weigelová

Helene Weigelová
Narození 12. května 1900
Vídeň
Úmrtí 6. května 1971 (ve věku 70 let)
Berlín
Místo pohřbení Dorotheenstadtský hřbitov
Povolání politička, divadelní herečka, filmová herečka a divadelní ředitelka
Ocenění Zlatý vlastenecký záslužný řád
Řád hvězdy přátelství národů
Národní cena Německé demokratické republiky
medaile Carla von Ossietzkyho
Politické strany Jednotná socialistická strana Německa
Komunistická strana Německa
Choť Bertolt Brecht (1929–1956)
Děti Stefan Brecht
Barbara Brecht-Schallová
Rodiče Siegfried Weigl a Leopoldine Weigl
Funkce poslanec Lidové sněmovny
Podpis Helene Weigelová – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helene Weigelová (12. května 1900 Vídeň6. května 1971 Berlín) byla německá herečka židovského původu narozená v Rakousku. Byla druhou a poslední manželkou Bertolta Brechta, s nímž založila slavnou avantgardní divadelní scénu Berliner Ensemble, kterou vedla jako ředitelka od jejího založení v roce 1949 až do své smrti roku 1971. Stejně jako Brecht byla levicově orientovaná, od roku 1930 byla členkou komunistické strany a po druhé světové válce zvolila občanství východního Německa. Od svých židovských kořenů se snažila demonstrativně odříznout.[1] Roku 1919 se přestěhovala do Frankfurtu, od roku 1922 žila v Berlíně. V letech 1933 až 1947 žila v emigraci, z toho šest let v Los Angeles. Jako občanka komunistické NDR si ponechala australský pas, aby mohla bez omezení cestovat.[2] Jako herečka se proslavila zejména v manželových hrách, k legendárním patří její pojetí titulní postavy hry Matka Kuráž a její děti, kde mj. použila techniku tzv. němého výkřiku.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helene Weigel na anglické Wikipedii.

  1. Helene Weigel. Jewish Women's Archive [online]. [cit. 2025-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SCHNEIDER, Alan. Helene Weigel 1900–1971. The New York Times. 1971-05-23. Dostupné online [cit. 2025-01-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  3. Helene Weigel. Britannica.com [online]. [cit. 2025-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj