Gustav Ludwig Hertz

Gustav Ludwig Hertz
Gustav Ludwig Hertz
	Gustav Ludwig Hertz (1915)
Rodné jméno	Gustav Ludwig Hertz
Narození	22. července 1887; Hamburk
Úmrtí	30. října 1975 (ve věku 88 let); Východní Berlín
Místo pohřbení	Hřbitov v Ohlsdorfu (53°37′16″ s. š., 10°3′ v. d.)
Alma mater	Univerzita v Göttingenu (1906–1908); Mnichovská univerzita (1908–1909); Univerzita Friedricha Wilhelmse v Berlíně (1909–1911); Humboldtova univerzita; Gelehrtenschule des Johanneums
Povolání	fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Humboldtova univerzita (1913–1920); Philips (1920–1925); Univerzita Martina Luthera (1925–1928); Technická univerzita Berlín (1928–1935); Siemens (1935–1945); Sukhumi Institute of Physics and Technology (1945–1954); Lipská univerzita (1954–1961)
Ocenění	Nobelova cena za fyziku (1925); medaile Maxe Plancka (1951); Stalinova cena (1951); Helmholtz-Medaille (1959); Hervorragender Wissenschaftler des Volkes (1959); … více na Wikidatech
Choť	Ellen Dihlmann
Děti	Carl Hellmuth Hertz
Příbuzní	Heinrich Rudolf Hertz (strýc); Hans Hertz (vnuk)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg – 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Byl synovcem fyzika Heinricha Hertze.

Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky.

Mezi roky 1920–1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eindhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945–1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.

Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově Ohlsdorf, kromě jiných je zde pohřben i jeho strýc Heinrich Hertz.

Ocenění

1925 – společně s Jamesem Franckem získal Gustav Hertz Nobelovy ceny za fyziku
1927 – člen akademie Leopoldina
1931 – člen-korespondent Akademie věd v Göttingenu^[1]
1951 – Stalinova cena
1954 – člen Akademie věd NDR a zakládajíc člen Výzkumné rady NDR
1958 – zahraniční člen Akademie věd SSSR.^[2]
1959 – Helmhotzova medaile Akademie věd NDR
1995 – v Lipsku-Heiterblicku bylo na jeho počest otevřeno Gymnázium Gustava Hertze
Deutsche Physikalische Gesellschaft (DPG) na jeho počest uděluje mladým fyzikům Cenu Gustava Hertze

Odkazy

Reference

↑ Holger Krahnke: Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751–2001 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-Historische Klasse. Folge 3, Bd. 246 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Mathematisch-Physikalische Klasse. Folge 3, Bd. 50). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2001, ISBN 3-525-82516-1, S. 112.
↑ Герц (Херц) Густав Людвиг [online]. Ruská akademie věd [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. (rusky)