Guido Reni

Guido Reni
Autoportrét, okolo roku 1635, Galleria degli Uffizi
Autoportrét, okolo roku 1635, Galleria degli Uffizi
Narození 4. listopadu 1575
Bologna
Úmrtí 18. srpna 1642 (ve věku 66 let)
Bologna
Místo pohřbení Bazilika svatého Dominika
Národnost Italové
Povolání malíř, ilustrátor, kreslíř, projektant a rytec leptů
Významná díla Judith
Vraždění neviňátek
Ovlivněný Caravaggio
Rafael Santi
Michelangelo Buonarroti
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guido Reni (4. listopadu 1575, Calvenzano – 18. srpna 1642, Bologna) byl italský barokní malíř. Studoval u Denise Calvaerta, Lodovica a Annibala Carracciů, později odjel do Říma, kde se seznámil s dílem Caravaggiovým. Činný byl zejména v Bologni. Tvořil náboženské, mytologické obrazy a portréty. Jeho styl, ve kterém je již patrné plně vyvinuté baroko, se vyznačuje zprvu barevnou citovostí, později se obrazy stávají chladnými. Získal si řadu významných mecenášů včetně papeže Pavla V.

Život

Do Calvaertovy dílny vstoupil již v devíti letech a v Akademii bratří Carracciů se začal učit ve třinácti letech. Jeho spolužákek tam byl Domenichino. V roce 1598 se podílel na výzdobě fasády Palazzo Pubblico v Bologni. Po čtyřech letech strávených v Bologni se roku 1602 vydal s Albanim do Říma. Po té se navrátil zpět do Bologni a od roku 1605 žil opět v Římě. Jeho velkým podporovatelem se mu stal kardinál Caffarelli-Borghese. Poskytoval mu takové množství zakázek, že Reni byl nucen zaměstnávat pomocníky, což ovšem znamenalo snížení kvality. K přijímání dalších a dalších zakázek byl Reni nucen také svou hráčskou závislostí. V roce 1622 odcestoval Reni opět do Bologni, kde se po smrti Lodovica Carracciho ujal vedení bolognské školy. [1]

Zemřel v Bologni a je tam se svou ženou Elisabettou Sirani pohřben v růžencové kapli kostela San Domenico.

Dílo

  • Korunovace Panny Marie mezi svatými patrony města Bolongně (1595, Bologna, Pinacoteca Nazionale), Reni spojil aranžmá manýristické kompozice s realistickými tvářemi vrcholné římské renesance.
  • Ukřižování sv. Petra (1603, Řím, Pinacoteca Vaticana), příklad caravaggiovského období.
  • Kentaur Nessos unáší najádu Deianeiru (1621–1622, Louvre, Paříž, varianta: Obrazárna Pražského hradu)
  • Aurora (1612 až 1614, nástropní freska, palác Palazzo Rospigliosi), výrazné barevné plochy, vyvážená kompozice postav ve slavnostním průvodu.
  • Vraždění neviňátek (1611–1612, olej na plátně, Pinacoteca Nazionale, Bologna). Obraz o rozměrech 268 cm × 170 cm už svými rozměry a volbou výškového formátu kompozice tohoto tématu není obvyklá. Kontrastuje v ní světlem zalitá krajina s pochmurnou architekturou skupinou osmi žen, osmi mužů a osmi dětí, nad nimiž se vznášejí andílci se symbolickými ratolestmi mučednictví. Reni zde řešil rovnováhu hybné kompozice postav ve statické stafáži a krajině, vyjádření afektu a rozvržení barevných ploch.
  • Archanděl Michael, vítězící nad ďáblem, oltářní obraz z kostela Santa Maria Concezione v Říme (1636), stal se jedním ze symbolů vítězství katolické církve nad protestanty, byl mnohokrát kopírován.[1]

Galerie

  • Vraždění neviňátek, 1611–1612, Pinacoteca Nazionale v Bologni
    Vraždění neviňátek, 1611–1612, Pinacoteca Nazionale v Bologni
  • Závod Atalanty a Hippomena, 1625, Galleria Nazionale di Capodimonte, Neapol
    Závod Atalanty a Hippomena, 1625, Galleria Nazionale di Capodimonte, Neapol
  • Evangelista Matouš s andělem, 1630, Pinacoteca Vaticana
    Evangelista Matouš s andělem, 1630, Pinacoteca Vaticana
  • Jan Křtitel, 1635–1640, Galleria Sabauda v Turíně
    Jan Křtitel, 1635–1640, Galleria Sabauda v Turíně
  • Aurora
    Aurora
  • Archanděl Michael s ďáblem, 1636, Řím
    Archanděl Michael s ďáblem, 1636, Řím

Reference

  1. ↑ a b BAUER, Hermann; PRATER, Andreas. Baroko. Příprava vydání Daniela Kumorová; redakce Jan Heller; překlad Michaela Váňová. Praha: Taschen/Slovart s.r.o., 1997. Dostupné online. ISBN 978-3-8228-5283-5, ISBN 978-80-7209-907-8. Kapitola Vraždění neviňátek. 

Externí odkazy

Zdroj