Guido Couarde von Grignon
Guido Couarde von Grignon | |
---|---|
![]() | |
Velitel námořní základny v Terstu | |
Ve funkci: 1907 – 1909 | |
Předchůdce | Wilhelm Weber |
Nástupce | Richard Kohen |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Titul | viceadmirál (1911), kontradmirál (1904), kapitán řadové lodi (1900), fregatní kapitán (1896), korvetní kapitán (1893) |
Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád |
Guido Couarde von Grignon (23. února 1853 Drohobyč – 6. února 1924 Terst) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie vstoupil k c. k. námořnictvu v roce 1869, kromě služby na různých lodích se uplatnil jako pedagog a diplomat, několik let působil také ve správě námořnictva na rakousko-uherském ministerstvu války. V závěru kariéry byl velitelem válečného přístavu v Terstu (1907–1909) a v roce 1909 byl penzionován. Mimo aktivní službu byl v roce 1911 povýšen do šlechtického stavu a do hodnosti viceadmirála.
Biografie

Byl synem geodeta Johanna Couarda, který působil v různých místech Rakouského císařství. Guido začal studovat na gymnáziu v Užhorodě, ale v roce 1865 přešel na C. k. námořní akademii v Rijece, kterou dokončil v roce 1869 a jako kadet nastoupil k námořnictvu. Nejprve sloužil u arzenálu v Pule, kde byl později velitelem menších jednotek námořní pěchoty na pevnině, mezitím na korvetě SMS Fasana absolvoval cestu kolem světa (1871–1872) a v roce 1873 získal hodnost praporčíka.[1] V roce 1879 byl přidělen k Hydrografickému úřadu v Pule a v roce 1880 byl povýšen na poručíka II. třídy.[2] V letech 1881–1884 působil jako pedagog a pobočník velitele C. k. námořní akademie v Rijece. Jako poručík I. třídy (1884)[3]získal vlastní velení nad menšími plavidly, několikrát byl také navigačním důstojníkem na císařské jachtě SMS Miramar.[4]
K datu 1. května 1893 byl povýšen na korvetního kapitána[5] a znovu vyučoval na C. k. námořní akademii v Rijece,[6] kde byl zároveň zástupcem velitele (1893–1895).[7] Poté přešel do diplomatických služeb a v letech 1895–1898 působil jako námořní atašé na rakousko-uherském velvyslanectví v Římě.[8][9] Mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1896)[10] a po návratu z Itálie byl přidělen ke sborovému námořmínu velitelství v Pule. Na korvetě SMS Saida absolvoval cestu do Ameriky (1898–1899) a v roce 1899 se stal zástupcem velitele námořního arzenálu v Pule.[11]
V roce 1900 se stal úředníkem v námořní sekci na rakousko-uherském ministerstvu války, kde byl přednostou operační kanceláře,[12] z titulu této funkce zároveň pobočníkem vrchního velitele námořnictva admirála Spauna (1900–1903).[13][14] S nástupem na ministerstvo války zároveň získal hodnost kapitána řadové lodi (1. května 1900).[15][16] V letech 1903–1904 byl velitelem bitevní lodi SMS Árpád[17] a v roce 1904 se stal zástupcem velitele sborového námořního velitelství v Pule.[18]
Ke dni 1. listopadu 1904 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[19] a na vlajkové lodi SMS Zenta byl velitelem eskadry, v srpnu 1905 se jako velitel bitevní lodi SMS Monarch stal velitelem divize. Na podzim 1905 byl znovu převelen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a nakonec byl v letech 1907–1909 velitelem oblastního námořního velitelství v Terstu.[20] K datu 1. listopadu 1909 byl penzionován a mimo aktivní službu získal hodnost titulárního viceadmirála (3. ledna 1910).[21]
Tituly a ocenění
V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř, o rok později (1912) mu byl navíc udělen predikát von Grignon. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.
Rakousko-Uhersko
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1894)
-
Jubilejní pamětní medaile (1898)
-
Vojenský záslužný kříž (1898)
-
Řád železné koruny III. třídy (1903)
-
Vojenský jubilejní kříž (1908)
-
Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1909)
-
rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)
Zahraničí
-
Řád sv. Stanislava III. třídy (1881, Rusko)
-
Řád knížete Danila I. IV. třídy (1882, Černá Hora)
-
komandérský kříž Řádu italské koruny (1899, Itálie)
-
Řád červené orlice III. třídy (1901, Německo)
-
komandérský kříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazzara (1902, Itálie)
-
komandérský kříž Řádu Spasitele (1904, Řecko)
Odkazy
Reference
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 12, 82 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 976 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 10, 114 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 1095, 1111 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 8, 131 dostupné online
- ↑ Přehled velení C. k. námořní akademie v Rijece na webu moja-rijeka.eu dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 37 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1897; Vídeň, 1896; s. 213 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1899; Vídeň, 1898; s. 1138 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1899; s. 122 dostupné online
- ↑ WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 150 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 114 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 289 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1901; Vídeň, 1900; s. 1192 dostupné online
- ↑ Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine; Pula, 1903; s. 10 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegs-Marine 1904; Vídeň, 1904; s. 11, 164 dostupné online
- ↑ Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 11 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1228, 1235 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 315 dostupné online
- ↑ Služební postup Guida Couarda in: SDHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 29 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 173–177 (heslo 'Guido Couarde von Grignon) ISBN 3-7648-2519-7