Guido Couarde von Grignon

Guido Couarde von Grignon
Velitel námořní základny v Terstu
Ve funkci:
1907 – 1909
Předchůdce Wilhelm Weber
Nástupce Richard Kohen
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Titul viceadmirál (1911), kontradmirál (1904), kapitán řadové lodi (1900), fregatní kapitán (1896), korvetní kapitán (1893)
Ocenění Řád železné koruny, Leopoldův řád

Guido Couarde von Grignon (23. února 1853 Drohobyč6. února 1924 Terst) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie vstoupil k c. k. námořnictvu v roce 1869, kromě služby na různých lodích se uplatnil jako pedagog a diplomat, několik let působil také ve správě námořnictva na rakousko-uherském ministerstvu války. V závěru kariéry byl velitelem válečného přístavu v Terstu (1907–1909) a v roce 1909 byl penzionován. Mimo aktivní službu byl v roce 1911 povýšen do šlechtického stavu a do hodnosti viceadmirála.

Biografie

SMS Árpád, vlajková loď admirála Couarda v leteh 1903–1904

Byl synem geodeta Johanna Couarda, který působil v různých místech Rakouského císařství. Guido začal studovat na gymnáziu v Užhorodě, ale v roce 1865 přešel na C. k. námořní akademii v Rijece, kterou dokončil v roce 1869 a jako kadet nastoupil k námořnictvu. Nejprve sloužil u arzenálu v Pule, kde byl později velitelem menších jednotek námořní pěchoty na pevnině, mezitím na korvetě SMS Fasana absolvoval cestu kolem světa (1871–1872) a v roce 1873 získal hodnost praporčíka.[1] V roce 1879 byl přidělen k Hydrografickému úřadu v Pule a v roce 1880 byl povýšen na poručíka II. třídy.[2] V letech 1881–1884 působil jako pedagog a pobočník velitele C. k. námořní akademie v Rijece. Jako poručík I. třídy (1884)[3]získal vlastní velení nad menšími plavidly, několikrát byl také navigačním důstojníkem na císařské jachtě SMS Miramar.[4]

K datu 1. května 1893 byl povýšen na korvetního kapitána[5] a znovu vyučoval na C. k. námořní akademii v Rijece,[6] kde byl zároveň zástupcem velitele (1893–1895).[7] Poté přešel do diplomatických služeb a v letech 1895–1898 působil jako námořní atašé na rakousko-uherském velvyslanectví v Římě.[8][9] Mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1896)[10] a po návratu z Itálie byl přidělen ke sborovému námořmínu velitelství v Pule. Na korvetě SMS Saida absolvoval cestu do Ameriky (1898–1899) a v roce 1899 se stal zástupcem velitele námořního arzenálu v Pule.[11]

V roce 1900 se stal úředníkem v námořní sekci na rakousko-uherském ministerstvu války, kde byl přednostou operační kanceláře,[12] z titulu této funkce zároveň pobočníkem vrchního velitele námořnictva admirála Spauna (1900–1903).[13][14] S nástupem na ministerstvo války zároveň získal hodnost kapitána řadové lodi (1. května 1900).[15][16] V letech 1903–1904 byl velitelem bitevní lodi SMS Árpád[17] a v roce 1904 se stal zástupcem velitele sborového námořního velitelství v Pule.[18]

Ke dni 1. listopadu 1904 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[19] a na vlajkové lodi SMS Zenta byl velitelem eskadry, v srpnu 1905 se jako velitel bitevní lodi SMS Monarch stal velitelem divize. Na podzim 1905 byl znovu převelen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a nakonec byl v letech 1907–1909 velitelem oblastního námořního velitelství v Terstu.[20] K datu 1. listopadu 1909 byl penzionován a mimo aktivní službu získal hodnost titulárního viceadmirála (3. ledna 1910).[21]

Tituly a ocenění

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř, o rok později (1912) mu byl navíc udělen predikát von Grignon. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 12, 82 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 976 dostupné online
  4. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 10, 114 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 1095, 1111 dostupné online
  6. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 8, 131 dostupné online
  7. Přehled velení C. k. námořní akademie v Rijece na webu moja-rijeka.eu dostupné online
  8. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 37 dostupné online
  9. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1897; Vídeň, 1896; s. 213 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1899; Vídeň, 1898; s. 1138 dostupné online
  11. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1899; Vídeň, 1899; s. 122 dostupné online
  12. WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 150 dostupné online
  13. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 114 dostupné online
  14. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 289 dostupné online
  15. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1901; Vídeň, 1900; s. 1192 dostupné online
  16. Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine; Pula, 1903; s. 10 dostupné online
  17. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegs-Marine 1904; Vídeň, 1904; s. 11, 164 dostupné online
  18. Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 11 dostupné online
  19. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1228, 1235 dostupné online
  20. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 315 dostupné online
  21. Služební postup Guida Couarda in: SDHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 29 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 173–177 (heslo 'Guido Couarde von Grignon) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj