Godesberský program

Godesberský program (německy Godesberger Programm, nadepsaný v originále Grundsatzprogramm der Sozialdemokratischen Partei Deutschlands) byl v letech 1959 až 1989 stranický program Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Velkou většinou jej 15. listopadu 1959 schválil mimořádný stranický sjezd SPD ve Stadthalle v Bad Godesbergu, dnes městské části Bonnu. Program vyjadřoval přeměnu SPD z třídní dělnické strany na stranu všelidovou. Ústřední prvky Godesberského programu platí v SPD dodnes – mezi ně patří přihlášení se k tržní ekonomice a obraně země, formulace základních hodnot a nárok být lidovou stranou. Godesberský program následoval v prosinci 1989 Berlínský program.

Godesberský program odstranil zbytky ortodoxní marxistické politiky strany a SPD předefinovala svou ideologii jako freiheitlicher Sozialismus (liberální socialismus).^[1] S přijetím Godesberského programu se vzdala ortodoxního marxistického třídní boje i ekonomického determinismu. SPD jej nahradila etickým socialismem založeným na humanismu a zdůraznila, že je demokratická, pragmatická a reformistická.^[2] Nejkontroverznějším rozhodnutím Godesberského programu bylo jeho prohlášení, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků „si může nárokovat ochranu společnosti, pokud nebrání ustavení sociální spravedlnosti".^[3]

Přijetím principů volného trhu SPD argumentovala, že skutečně volný trh by ve skutečnosti musel být regulovaný trh, aby se nevzvrátil v oligarchii. Tato politika také znamenala podporu keynesiánského ekonomického řízení, sociální péče a určité míry ekonomické plánování. Někteří tvrdí, že šlo o opuštění klasické koncepce socialismu, která obsahuje nahrazení kapitalistického ekonomického systému socialistickým.^[3] Program vyhlásil, že SPD „již nepovažuje znárodnění za hlavní princip socialistické ekonomiky, ale pouze za jeden z několika (a tehdy pouze poslední) prostředků kontroly ekonomické koncentrace moci klíčových průmyslových odvětví", zatímco také zavazuje SPD k ekonomickému postoji, který podporuje „tolik konkurence, kolik je možné, tolik plánování, kolik je nutné".^[4] Rozhodnutí opustit tradiční antikapitalistickou politiku ovšem mnohé členy SPD rozhněvalo.^[2]

Po těchto změnách SPD zavedla dva hlavní pilíře toho, co se stalo moderním sociálnědemokratickým programem; konkrétně se stala lidovou stranou spíše než stranou zastupující výhradně dělnickou třídu a dále opustila zbývající marxistické zásady zaměřené na zničení kapitalismu a nahradila je snahou o reformu kapitalismu.^[4] Godesberský program se distancoval od marxismu, prohlásil, že demokratický socialismus v Evropě je „zakořeněn v křesťanské etice, humanismu a klasické filozofii".^[4] Godesberský program byl významnou revizí směřování SPD a získal pozornost i mimo Německo.^[2]

Godesberský program opuštěním teorie třídního boje a revoluce navázal na Eduarda Bernsteina a jeho marxistický revizionismus. Přijetím Godesberského programu SPD opustila nepřátelství ke kapitalismu, které bylo dlouho jádrem stranické ideologie, snažila se obohatit svou starou dělnickou základnu o celé spektrum potenciálních voličů a přijala politickou ideologii založenou na etice. Stále se však držela marxistické vize sdílené i Bernsteinem, že socialismus vznikne jako výsledek evoluce kapitalismu. V tomto smyslu byl Godesberský program vnímán jako konečné vítězství Bernsteinova reformismu nad ortodoxním marxismem Karla Kautského.^[4]

Odborové svazy opustily staré požadavky na znárodnění a místo toho stále více spolupracovaly s průmyslem, dosáhly zastoupení pracujících v představenstvech společností, zvýšení mezd a dalších výhod. Po prohře ve spolkových volbách v letech 1953 a 1957 se SPD přesunula směrem k americkému stylu volební strategie založené na image, která zdůrazňovala osobnosti, konkrétně berlínského starostu Willyho Brandta. Když se připravovala na spolkové volby v roce 1961, ukázalo se nezbytným opustit také odpor k přezbrojení a akceptovat členství Německa v NATO.^[5] Godesberský program byl nahrazen v roce 1989 Berlínským programem, schváleným na stranickém sjezdu konaném 20. prosince 1989 v Berlíně.^[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Godesberg Program na anglické Wikipedii.

• ADAMS, Ian. Political Ideology Today. 2nd reprint, revised. vyd. Manchester, England: Manchester University Press, 2001. (Politics Today). ISBN 9780719060199. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• BERMAN, Sheri. The Primacy of Politics: Social Democracy and the Making of Europe's Twentieth Century. Cambridge, Massachusetts: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521817998. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• ORLOW, Dietrich. Common Destiny: A Comparative History of the Dutch, French, and German Social Democratic Parties, 1945–1969. illustrated, reprinted. vyd. New York City, New York: Berghahn Books, 2000. ISBN 9781571811851. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HAMPTON, Mary N. Between Bonn and Berlin: German Politics Adrift?. Redakce Hampton Mary N.. illustrated. vyd. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 1986. ISBN 9780847690091. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• EGLE, Christoph; HENKES, Christian; MERKEL, Wolfgang; PETRING, Alexander. Social Democracy in Power: The Capacity to Reform. illustrated. vyd. London: Routledge, 2008. ISBN 9781134071791. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• TURNER, Henry Ashby. The Two Germanies Since 1945. illustrated. vyd. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 1987. ISBN 9780300038651. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Berman, Sheri (2008). "Understanding Social Democracy" in What's Left of the Left: Liberalism and Social Democracy in a Globalized World., Cambridge, Massachusetts: Minda de Gunzburg Center for European Studies, Harvard University. Je zde použita šablona {{Cite conference}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Social Democratic Party of Germany. Godesberg Program [online]. Washington, D.C.: German Historical Institute, 15 November 1959 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Social Democratic Party of Germany. Godesberg Program [online]. Berlin: Deutsches Historisches Museum, 15 November 1959 [cit. 2010-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 July 2014. (německy) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Zdroj