Georgij Vasiljevič Čičerin

Georgij Vasiljevič Čičerin
Lidový komisař zahraničních věcí
Ve funkci:
30. květen 1918 – 1930
Předchůdce Lev Davidovič Trockij
Nástupce Maxim Maximovič Litvinov
Stranická příslušnost
Členství RSDDS, KSSS
Narození 24. listopad 1872
Karaul, Tambovská gubernie
Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí 7. červenec 1936
Moskva
Sovětský svaz SSSR
Příčina úmrtí krvácení do mozku
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Národnost Rus
Rodiče Vasilij Nikolajevič Čičerin a Žoržina Jegorovna Mejendorfová
Příbuzní Boris Nikolajevič Čičerin
Sídlo Nájemní dům První ruské pojišťovny
Alma mater Petrohradská státní univerzita
Profese politik, diplomat, muzikolog a revolucionář
Náboženství pietismus
Commons Georgy Chicherin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Vasiljevič Čičerin (rusky Георгий Васильевич Чичерин; 24. listopadu 1872, Karaul – 7. července 1936, Moskva) byl ruský revolucionář a sovětský lidový komisař pro zahraniční věci v letech 1918–1930.

Život

Čičerin se narodil do šlechtické rodiny ve městě Karaul v Tambovské gubernii. Jeho otec Vasilij Nikolajevič Čičerin byl diplomatem Ruského impéria. Už v mládí byl fascinován historií a klasickou hudbou, převážně Richardem Wagnerem. Naučil se většinu hlavních evropských jazyků, stejně jako pár asijských. Vystudoval Petrohradskou univerzitu v oboru historie a jazyků. Poté pracoval v letech 1897 až 1903 v archívu ruského ministerstva zahraničních věcí.

V roce 1904 náhle zbohatl, když zdědil statek svého strýce Borise Čičerina. Tento kapitál pak použil na podporu revolučních aktivit v průběhu revoluce v roce 1905. Za tuto činnost byl následně nucen opustit Rusko a strávit 13 let ve vyhnanství v Západní Evropě. Zde se přidal k menševické frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany.

Po vypuknutí 1. světové války přijal Čičerin protiválečný postoj, což ho sblížilo s bolševickou frakcí Vladimira Lenina. V roce 1917 byl zatčen britskou policií pro svou protiválečnou činnost a strávil pár měsíců v brixtonské věznici. Mezitím v Rusku převzali moc Bolševici a první lidový komisař zahraničních věcí Lev Trockij zajistil Čičerinovo propuštění a bezpečnou cestu do Ruska výměnou za britské občany, držené v té době v Rusku (mezi nimi i George Buchanan, britský velvyslanec).

Po svém návratu se oficiálně přidal k bolševikům a byl členem Trockého delegace na jednáních o míru v Brestu-Litevském. Po abdikaci Trockého zaujal jeho místo v čele lidového komisariátu zahraničních věcí. V roce 1922 se účastnil Janovské konference a následně podepsal s Německem Rapallskou smlouvu. Jeho cílem byla úzká spolupráce s Německem (jelikož ani poversailleské Německo, ani bolševické Rusko neměly silné zastoupení na mezinárodní scéně). Díky tomu navázal úzkou spolupráci s německým ministrem zahraničí a pozdějším velvyslancem v Moskvě Ulrichem von Brockdorff-Rantzau. Byl znám svým workoholismem, ale v pozdější době začalo jeho onemocnění zasahovat do jeho práce, a proto byl v roce 1930 nahrazen Maximem Litvinovem. Zemřel roku 1936 v Moskvě.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgy Chicherin na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj