Gallicolumba

Jak číst taxoboxHolub
alternativní popis obrázku chybí
Holub krvavý (G. luzonica)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď holubovití (Columbidae)
Rod holub (Gallicolumba)
Heck, 1849
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gallicolumba je rod holubů.

Popis a ekologie

Pár holubů celebeských

Holubi rodu Gallicolumba představují menší až středně velké holubovité ptáky podsaditého těla se středně dlouhými křídly a ocasem. Holub krvavý (G. luzonica) dosahuje velikosti asi 28 cm. Jedinečným znakem těchto holubů je zlatavá či rudá skvrna na hrudi, která může v některých případech připomínat zranění, anglicky se proto tito ptáci označují jako „bleeding-hearts“, tedy „krvácející srdce“. Objevuje se maximálně velmi mírný pohlavní dimorfismus. Běháky nikdy neporůstá peří.[1]

Zástupci rodu Gallicolumba sensu stricto (v souladu s oddílem Systematika) se vyskytují výhradně na Filipínách, Sulawesi a Nové Guineji. Platí pro ně, že se jedná o pozemní ptáky, již žijí jednotlivě, anebo v párech. Potravu vyjma bobulí a jiných rostlinných produktů tvoří i značné množství bezobratlých. Holub krvavý hnízdí na nízkých stromech a keřích. Inkubační doba trvá asi 17–18 dní, oba členové páru se v zahřívání vajec střídají. Mláďata mohou poprvé vyletět z hnízda již po 12 dnech.[1]

Především řada filipínských forem je v současnosti ohrožena vyhynutím. Holub tawitawský (Gallicolumba menagei) z ostrova Tawi-Tawi, druh známý pouze ze dvou vzorků z roku 1891 a nepotvrzených zpráv místních, již možná vyhynul, ačkoli je ještě v roce 2023 veden mezi druhy kriticky ohroženými. Ostrov Tawi-Tawi prošel v 90. letech 20. století prakticky kompletním odlesněním, naději na přežití holuba tak představují maximálně přidružené ostrůvky.[2]

Systematika

Za popisnou autoritu rodu Gallicolumba je pokládán Johann Georg Heck (1849). Následující seznam druhů včetně areálu výskytu vychází z [3]:

  • Gallicolumba crinigera (Pucheran, 1853) – holub rudoprsý (Východní Visajské ostrovy, Mindanao, Jolo)
  • Gallicolumba keayi (W. E. Clarke, 1900) – holub negroský (Negros a Panaj)
  • Gallicolumba luzonica (Scopoli, 1786) – holub krvavý (Luzon)
  • Gallicolumba menagei (Bourns & Worcester, 1894) – holub tawitawský (Tawi-Tawi)
  • Gallicolumba platenae (Salvadori, 1893) – holub mindorský (Mindoro)
  • Gallicolumba rufigula (Pucheran, 1853) – holub zlatoprsý (Nová Guinea a přidružené ostrůvky)
  • Gallicolumba tristigmata (Bonaparte, 1855) – holub celebeský (Sulawesi)

Počet druhů může v jednotlivých zdrojích variovat v důsledku toho, že v rámci rodu Gallicolumba mohou být zahrnovány i jiné druhy holubů, konkrétně tzv. skupina druhů G. jobiensis, rozšířená od Nové Guineje směrem na východ po mnohé tichomořské ostrovy a směrem na západ na ostrovy Wetar a Timor (G. hoedtii). Opeření těchto holubů vyniká tmavým hřbetem a kontrastní světlou hlavou a hrudí. Zástupci skupiny jobiensis však většinou bývají řazeni do samostatného rodu Pampusana (syn. Alopecoenas), přičemž tento postup podporuje molekulární fylogenetika. Filipínské druhy z rodu Gallicolumba zřejmě tvoří jednu monofyletickou skupinu, což svědčí pro jednorázovou kolonizací souostroví s následným rozrůzněním na jednotlivé formy.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GIBBS, D.; BARNES, E.; COX, J. Pigeons and Doves. London: Christopher Helm Publishers, 2001, reprinted 2010. ISBN 978-1-8734-0360-0, ISBN 978-1-4081-3555-6. S. 395–396. 
  2. ↑ HUME, J. Extinct Birds. 2. vyd. Londýn a New York: Bloomsbury Publishing, 2017. 560 s. ISBN 978-1-4729-3744-5, ISBN 978-1-4729-3745-2. S. 176. (anglicky) 
  3. ↑ Pigeons – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2023-11-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ MOYLE, Robert G.; JONES, Robin M.; ANDERSEN, Michael J. A reconsideration of Gallicolumba (Aves: Columbidae) relationships using fresh source material reveals pseudogenes, chimeras, and a novel phylogenetic hypothesis. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2013-03-01, roč. 66, čís. 3, s. 1060–1066. Dostupné online [cit. 2023-11-22]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2012.11.024. 

Externí odkazy

Zdroj