Gabrielius Landsbergis

Gabrielius Landsbergis
Stranická příslušnost
Členství Vlastenecký svaz – Litevští křesťanští demokraté
Narození 7. ledna 1982 (42 let)
Vilnius
Choť Austeja Landsbergiene
Rodiče Vytautas V. Landsbergis
Alma mater Vilniuská univerzita
Profese politik
Ocenění Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy (2022)
Commons Gabrielius Landsbergis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabrielius Landsbergis (* 7. ledna 1982 Vilnius) je litevský politik. Od roku 2015 je předsedou křesťanskodemokratické strany Vlastenecký svaz (TS-LKD),[1] od roku 2020 ministrem zahraničních věcí.

Studium a kariéra

Na Vilniuské univerzitě vystudoval historii a mezinárodní vztahy, pracoval jako rada velvyslanectví v Belgii a poradce litevské vlády pro zahraniční záležitosti.

V letech 2014 až 2016 byl poslancem Evropského parlamentu. Od listopadu 2016 je členem litevského parlamentu. V prosinci 2020 se stal ministrem zahraničních věcí ve vládě Ingridy Šimonytėové.

Vyzval k zavedení sankcí proti Rusku v reakci na uvěznění Alexeje Navalného v únoru 2021.[2] Rozhodl také o vyhoštění ruských diplomatů z Litvy v dubnu 2021, aby podpořil Českou republiku v kauze Vrbětice.[3] Během probíhající války na Ukrajině v březnu 2022 navštívil Kyjev a setkal se se svým ukrajinským protějšem Dmytrem Kulebou,[4][5] poté se v Praze setkal také s českým ministrem zahraničí Janem Lipavským a odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu.[6]

Rodina

Jeho otcem je spisovatel Vytautas V. Landsbergis, jeho dědeček Vytautas Landsbergis byl předsedou litevského parlamentu a v roce 1990 vyhlásil obnovení nezávislosti.[7] Jeho manželka Austėja Landsbergienė je majitelkou sítě soukromých škol UAB Vaikystės sodas. Mají čtyři děti.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vrbětice jsou teroristický útok horší než Salisbury, říká litevský ministr. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Soud poslal Navalného do vězení, policie zadržela stovky stoupenců. ČeskéNoviny.cz [online]. Česká tisková kancelář, 2021-02-02 [cit. 2021-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-02. 
  3. ↑ Pobaltské státy vyhostí ze solidarity s Českem diplomaty. Deník N [online]. 2021-04-23 [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ SLOUPOVÁ, Miroslava (slo); ČTK. Bráníte i nás, řekl Fiala s premiéry Zelenskému. Ten ocenil jejich podporu. iDNES.cz [online]. 2022-03-15 [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina. Zase nás ta EU zradila! Jak je to s podporou premiérské cesty do Kyjeva. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ Česko i Litva jsou pro vstup Ukrajiny do EU, Fiala podpořil Moldavsko. iDNES.cz [online]. 2022-03-17 [cit. 2022-03-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Luboš Palata: Co dělat, když Rusové lžou o naší historii. Plus [online]. 2015-06-13 [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj