Gabriela Horvátová

Gabriela Horvátová
Základní informace
Narození 25. prosince 1877
Varaždín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. listopadu 1967 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Povolání operní pěvkyně
Nástroje hlas
Hlasový obor mezzosoprán a soprán
Ocenění Státní cena za životní dílo v operní reprodukci
Řád svatého Sávy
Řád práce
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriela Hejdová-Horváthová[1] (25. prosince 1877 Varaždín – 29. listopadu 1967 Praha) byla chorvatsko-česká operní pěvkyně.

Životopis

Narodila se do hudebně založené učitelské rodiny, její otec se jmenoval Josef Horvát a maminka Marie roz. Binderová. Chtěla být klavíristkou, ale během přijímacích zkoušek na záhřebském Zemském hudebním ústavu jí bylo doporučeno, aby jako hlavní obor studovala sólový zpěv, který absolvovala roku 1899.[2]

Svou profesionální operní dráhu začala jako host v opeře v Záhřebu. Potom hostovala ve Štýrském Hradci, v Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a ve Vídni, kde studovala zpěv u Johanna Resse. Po ročním hostování (1903) v Národním divadle v Praze, zůstala v Národním divadle až do svého odchodu do penze v roce 1929. Pohostinsky tam vystoupila ještě v letech 1930, 1934 a 1947. Dále se věnovala koncertní tvorbě, až do roku 1952. Na koncertech byla propagátorkou moderní české písňové tvorby. Svou kariéru ukončila 12. března 1961 na koncertě v Domě umělců.[2]

Byla významnou členkou souboru opery za působení Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila. Postupně svůj hlasový obor rozšířila z altového na mezzosopránový, sopránový a velkodramatický. Do svých úloh v českém i světovém repertoáru vkládala sílu pěveckého podání, temperamentní jihoslovanský herecký výraz, smysl pro uměleckou pravdivost a citovost.[2]

Díky svému přátelství s Leošem Janáčkem se z ní stala historická postava. Ve zpodobnění Valérie Zawadské se objevila, jako jedna z lásek, v Jirešově životopisném filmovém portrétu Leoše Janáčka Lev s bílou hřívou (1986).[3] Kromě filmu se objevila v rozhlasových hrách Listy důvěrné (1990) Jiřího Blažka (Jaroslava Kretschmerová) a Hra o Janáčkovi (2004) Ludvíka Kundery (Zuzana Slavíková). A také v divadelní inscenaci Hry o Janáčkovi v podání Národního divadla v Brně s Ivou Valešovou (2008).[2]

První manžel se jmenoval Bedřich Nolč (1858), provdala se za něho v roce 1908, v roce 1925 se rozvedla. Druhý manžel se jmenoval Jan Hejda (1975-1930), vzala si ho v roce 1925, ale již v roce 1930 ovdověla, třetí manžel byl Chorvat Augustin Perko (1875), kterého si vzala 1931, ale v roce 1933 bylo manželství rozvedeno. Pak žila s operním pěvcem Antonínem Heloniusem, kterého si vzala až po 20. letém soužití v polovině 50.let.. V Praze II bydlela na Národní třídě.

Zemřela roku 1967 v Praze. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Operní role

Filmové role

Gramofonové desky

  • Leoš Janáček. Kostelnička Buryjovka: Její pastorkyňa aj.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 148. 
  2. ↑ a b c d www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Český Film – znalostní databáze. libri.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-19. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj