Gabriela Horvátová
Gabriela Horvátová | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Narození |
25. prosince 1877 Varaždín ![]() |
Úmrtí |
29. listopadu 1967 (ve věku 89 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Povolání | operní pěvkyně |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | mezzosoprán a soprán |
Ocenění | Státní cena za životní dílo v operní reprodukci Řád svatého Sávy Řád práce |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gabriela Hejdová-Horváthová[1] (25. prosince 1877 Varaždín – 29. listopadu 1967 Praha) byla chorvatsko-česká operní pěvkyně.
Životopis
Narodila se do hudebně založené učitelské rodiny, její otec se jmenoval Josef Horvát a maminka Marie roz. Binderová. Chtěla být klavíristkou, ale během přijímacích zkoušek na záhřebském Zemském hudebním ústavu jí bylo doporučeno, aby jako hlavní obor studovala sólový zpěv, který absolvovala roku 1899.[2]
Svou profesionální operní dráhu začala jako host v opeře v Záhřebu. Potom hostovala ve Štýrském Hradci, v Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a ve Vídni, kde studovala zpěv u Johanna Resse. Po ročním hostování (1903) v Národním divadle v Praze, zůstala v Národním divadle až do svého odchodu do penze v roce 1929. Pohostinsky tam vystoupila ještě v letech 1930, 1934 a 1947. Dále se věnovala koncertní tvorbě, až do roku 1952. Na koncertech byla propagátorkou moderní české písňové tvorby. Svou kariéru ukončila 12. března 1961 na koncertě v Domě umělců.[2]
Byla významnou členkou souboru opery za působení Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila. Postupně svůj hlasový obor rozšířila z altového na mezzosopránový, sopránový a velkodramatický. Do svých úloh v českém i světovém repertoáru vkládala sílu pěveckého podání, temperamentní jihoslovanský herecký výraz, smysl pro uměleckou pravdivost a citovost.[2]
Díky svému přátelství s Leošem Janáčkem se z ní stala historická postava. Ve zpodobnění Valérie Zawadské se objevila, jako jedna z lásek, v Jirešově životopisném filmovém portrétu Leoše Janáčka Lev s bílou hřívou (1986).[3] Kromě filmu se objevila v rozhlasových hrách Listy důvěrné (1990) Jiřího Blažka (Jaroslava Kretschmerová) a Hra o Janáčkovi (2004) Ludvíka Kundery (Zuzana Slavíková). A také v divadelní inscenaci Hry o Janáčkovi v podání Národního divadla v Brně s Ivou Valešovou (2008).[2]
První manžel se jmenoval Bedřich Nolč (1858), provdala se za něho v roce 1908, v roce 1925 se rozvedla. Druhý manžel se jmenoval Jan Hejda (1975-1930), vzala si ho v roce 1925, ale již v roce 1930 ovdověla, třetí manžel byl Chorvat Augustin Perko (1875), kterého si vzala 1931, ale v roce 1933 bylo manželství rozvedeno. Pak žila s operním pěvcem Antonínem Heloniusem, kterého si vzala až po 20. letém soužití v polovině 50.let.. V Praze II bydlela na Národní třídě.
Zemřela roku 1967 v Praze. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.
Dílo
Operní role
- Bedřich Smetana. Libuše: Libuše, Panna Róza: Tajemství, Ludmila a Háta: Prodaná nevěsta
- Antonín Dvořák. Cizí kněžna: Rusalka, Kněžna: Čert a Káča, Marfa Ivanovna: Dimitrij
- Zdeněk Fibich. Radka, Vlasta i Šárka: Šárka, Hedy: Hedy, Donna Isabella: Nevěsta messinská, Radana: Pád Arkuna, Perchta: Blaník
- Otakar Ostrčil. Morana: Vlasty skon, Ryšja Rakšita: Kunálovy oči, Anežka: Poupě, Grania: Legenda z Erinu
- Leoš Janáček. Kostelnička Buryjovka: Její pastorkyňa
- Otakar Zich. Mína: Vina
- Georges Bizet. Carmen: Carmen
- Charles-François Gounod. Siebl: Faust a Markétka
- Richard Wagner. Ortruda: Lohengrin, Brangäna: Tristan a Isolda, Kundry: Parsifal, Fricka: Zlato Rýna, Brunhilda: Valkýra
- Richard Strauss. Salome: Salome
- Giuseppe Verdi. Flora Bervoix: Violetta (La Traviata)
Filmové role
- němý film – Háta, v první verzi Prodané nevěsty natočené Maxem Urbanem (1913)
- němý film – Kostelnička z Janáčkovy opery Její pastorkyňa – Rudolfa Měšťáka, podle románu Gabriely Preissové (1929)
- zvukový film – šlechtična v životopisném filmu Mikoláš Aleš – Václava Kršky (1951)
Gramofonové desky
- Leoš Janáček. Kostelnička Buryjovka: Její pastorkyňa aj.
Ocenění
- 1924 čestná členka jihodalmatského města Budvy
- 1927 státní cena za životní dílo v operní reprodukci
- 1928 vyznamenání od jugoslávského krále, který jí udělil komandérský kříž řádu sv. Sávy
- 1953 nositelka Řádu práce
Odkazy
Reference
- ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 148.
- ↑ a b c d www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Český Film – znalostní databáze. libri.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-19.
Literatura
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriela Horvátová na Wikimedia Commons
- Čestná členka jihodalmatského města Budvy
- Státní cena za životní dílo v operní reprodukci
- Vyznamenání od jugoslávského krále