Fylodoce

Jak číst taxoboxFylodoce
alternativní popis obrázku chybí
Fylodoce namodralá (Phyllodoce caerulea)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď vřesovcovité (Ericaceae)
Rod fylodoce (Phyllodoce)
Salisb., 1806
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Fylodoce žlázkatá

Fylodoce (Phyllodoce) je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. Jsou to malé keře s drobnými a úzkými listy a pětičetnými baňkovitými až trubkovitými květy, poněkud připomínající přerostlý vřes či vřesovec. Rod zahrnuje 9 druhů a je rozšířen v chladných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. Rostliny jsou charakteristickou složkou severské tundry, rostou však i v alpínských polohách hor. V severní Evropě a Pyrenejích roste fylodoce namodralá, do střední Evropy však nezasahuje. Některé druhy tohoto rodu jsou pěstovány jako skalničky. Pěstování je obdobné jako u vřesu.

Popis

Zástupci rodu fylodoce jsou drobné, stálezelené, přímé nebo polehlé keře. Listy jsou čárkovité, kožovité, řapíkaté, střídavé nebo vstřícné a křižmostojné, celokrajné nebo s drobně pilovitým okrajem. Květy jsou bělavé, purpurové nebo nazelenalé, pravidelné, baňkovité až zvonkovité, oboupohlavné, uspořádané ve vrcholových okolících, klasech nebo chocholících nebo řidčeji i jednotlivé. Kalich je drobný, vytrvalý, složený z 5 na bázi srostlých kališních lístků. Koruna je baňkovitá, zvonkovitá nebo válcovitá, zakončená 5 zuby. Tyčinek je obvykle 10. Semeník je srostlý z 5 plodolistů, obsahuje stejný počet komůrek a nese štíhlou čnělku zakončenou hlavatou bliznou. Plodem je kulovitá až široce vejcovitá tobolka obsahující mnoho drobných, lesklých semen vejcovitého tvaru.[1][2][3]

  • Fylodoce namodralá
    Fylodoce namodralá
  • Květy fylodoce aleutské
    Květy fylodoce aleutské
  • Fylodoce Brewerova
    Fylodoce Brewerova

Rozšíření

Rod zahrnuje 9 druhů. Je rozšířen v chladných oblastech Evropy, Asie i Severní Ameriky. V Evropě roste pouze fylodoce namodralá (P. caerulea), která je rozšířena v západní a severní Evropě včetně Islandu, v severní Asii až po Japonsko, na Aljašce, Kanadě a malé části sv. USA. V České republice ani v horách střední Evropy se nevyskytuje, roste však v Pyrenejích. V Asii se vyskytuje celkem 5 druhů. Fylodoce alpínská (P. alpina) a fylodoce japonská (P. nipponica) jsou endemity Japonska. Druh Phyllodoce deflexa je endemit provincie Ťi-lin v severovýchodní Číně a byl popsán až v roce 1990. Fylodoce aleutská (P. aleutica) roste v Japonsku, ruském Dálném východu a na Aljašce. Severní Amerika hostí celkem 5 druhů. Fylodoce šichovitá (P. empetriformis), fylodoce žlázkatá (P. glanduliflora) a jejich kříženec fylodoce prostřední (P. x intermedia) se vyskytují jak v severních subarktických oblastech západní poloviny kontinentu tak i v alpínských polohách hor na západě Kanady a USA. Nejdále na jih (až po Arizonu) zasahuje fylodoce šichovitá. Fylodoce Brewerova (P. breweri) se vyskytuje pouze v pohořích Kalifornie a Nevady, kde roste v nadm. výškách až 3500 metrů.[4][1][2][5]

Ekologické interakce

Květy fylodoce jsou opylovány hmyzem, zejména čmeláky. Některé druhy jsou cizosprašné, jiné jsou schopny samoopylení.[6][7]

Zástupci

  • fylodoce aleutská (Phyllodoce aleutica)
  • fylodoce alpínská (Phyllodoce alpina)
  • fylodoce Brewerova (Phyllodoce breweri)
  • fylodoce japonská (Phyllodoce nipponica)
  • fylodoce namodralá (Phyllodoce caerulea), syn. fylodoce modrá
  • fylodoce prostřední (Phyllodoce x intermedia, P. empetriformis x glanduliflora)
  • fylodoce šichovitá (Phyllodoce empetriformis)
  • fylodoce žlázkatá (Phyllodoce glanduliflora)[3][8]

Význam a pěstování

Některé druhy fylodoce jsou pěstovány jako skalničky. Mají podobné nároky jako vřesy či vřesovce. Daří se jim nejlépe na polostinném stanovišti v kypré, humózní půdě bez vápníku. Není-li v zimě dostatečná sněhová pokrývka, je vhodný lehký kryt. Množí se poměrně snadno pomocí letních řízků s patkou. Lze množit i dělením.[8][9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b FANG, Mingyuan et al. Flora of China: Phyllodoce [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b PACKER, John G.; GOULD, A. Joyce. Flora of North America: Phyllodoce [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  4. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Plants Database. Phyllodoce [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ KASAGI, Tetsuya; KUDO, Gaku. Variations in floral traits of sympatric alpine shrubs, Phyllodoce caerulea and Phyllodoce aleutica, along snowmelt gradients. Polar bioscience. 2001, čís. 14. Dostupné online. 
  7. ↑ KASAGI, Tetsuya; KUDO, Gaku. Variations in bumble bee preference and pollen limitation among neighboring populations: comparisons between Phyllodoce caerulea and Phyllodoce aleutica (Ericaceae) along snowmelt gradients. American Journal of Botany. Sept. 2003, čís. 90(9). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-10.  Archivováno 10. 6. 2020 na Wayback Machine.
  8. ↑ a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 2. Praha: SZN, 1978. 07-105-78. 
  9. ↑ WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 

Externí odkazy

Zdroj