Front national (Francie)

Národní sdružení
Rassemblement national
Logo
Zkratka RN
Datum založení duben 1972
Předseda Jordan Bardella
Zakladatel Jean-Marie Le Pen
Sídlo 76-78 rue des Suisses, 92000 Nanterre
Ideologie francouzský nacionalismus
měkký euroskepticismus
pravicový populismus
protekcionismus
tradicionalismus
patriotismus
národní konzervatismus
antiimigrace
antiislamismus
Politická pozice pravice[1][2][3][4] až krajní pravice[5][6][7]
Evropská strana Strana identity a demokracie
Politická skupina EP Identita a demokracie
Počet členů 37 000[8] (2017)
Barvy modrá, bílá a červená
Oficiální web www.rassemblementnational.fr/
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění
89/577
Senát
2/348
Evropský parlament
23/74
Regionální rada
358/1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní sdružení (francouzsky Rassemblement national, zkratka RN, do roku 2018 Národní fronta) je francouzská nacionalistická strana vzniklá v říjnu 1972, vedená od roku 2022 Jordanem Bardellou. Stranu vedla od roku 2011 do roku 2022 Marine Le Penová, dcera bývalého předsedy Jean-Marie Le Pena. Původní název strany zněl Front national pour l'unité française (Národní fronta za francouzskou jednotu). Strana není od roku 2018 pro odchod Francie z Evropské unie, ale pro reformu EU.[9]

Politická platforma

Národní fronta na začátku byla populistickou stranou. Původně sdružovala různorodé skupiny od radikálních katolíků, neopohanů a rasistů. Právě antisemitismus odrazoval většinu francouzské populace a Jean-Marie Le Pen byl odsouzen za trivializování holocaustu.

Pod vedením Marine Le Pen se strana distancovala od rasismu a naopak podporuje Izrael. Z pravicové politiky nízkých daní se přeorientovala na levicovou politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být dle nacionalistické ideologie určen pouze tzv. "pravým Francouzům" a chránit je před globalizací. Její program obsahuje tyto cíle:

  • Omezení imigrace
  • Návrat k tradičním hodnotám: zakázat potraty, podporovat místní tradiční kulturu
  • Větší nezávislost na Evropské unii a dalších mezinárodních organizacích
  • Stanovení tarifů nebo jiná ochranářská opatření před levným dovozem
  • Obnovení trestu smrti, zejména pro teroristy, vrahy a překupníky drog
  • Zrušení dvojího občanství
  • Nižší daně
  • Zastavení výstavby mešit

Strana se staví proti imigraci, a to především proti muslimské imigraci ze severní a západní Afriky a Středního východu. V prezidentských volbách 1995, Jean-Marie Le Pen navrhoval "vrátit tři milionů Neevropanů z Francie humánními a důstojnými prostředky".

Evropské záležitosti

"Le Pen, lid, Francie", První máj 2007 v Paříži

Národní fronta byla jedna z několika stran, která podpořila odmítnutí evropské ústavy z roku 2005. Také byla předním členem evropské politické strany Euronatu, který sdružoval evropské nacionalistické strany. V Evropském parlamentu byla Národní fronta do roku 2007 nezařazená, když se jí podařilo vytvořit alianci s ostatními euroskeptickými a nacionalistickými stranami, čímž dosáhla minimálního počtů poslanců nezbytných k vytvoření evropské skupiny s názvem Identita, tradice, suverenita pod vedením člena Národní fronty Bruna Gollnische. Identita, tradice a suverenita však zanikla v listopadu 2007, po zběhnutí Strany velkého Rumunska. Poté se Národní fronta stala v Evropském parlamentu členem frakce Evropa národů a svobody. Po evropských volbách 2019 Národní sdružení pokračovalo v nástupnické frakci Identita a demokracie.

Volby

Volby do Národního shromáždění

Jean-Marie Le Pen, dlouholetý předseda této strany
Volby I. kolo II. kolo Počet
mandátů
Počet hlasů Hlasy v % Počet hlasů Hlasy v %
1978 82 743 0,3 — — 0
1981 44 414 0,2 — — 0
1986 2 705 336 9,7 — — 35
1988 2 359 528 9,7 – – 1
1993 3 152 543 13,8 1 168 160 5,1 0
1997 3 800 785 14,95 1 434 854 5,7 1
2002 2 862 960 11,3 393 205 1,85 0
2007 1 116 136 4,29 17 107 0,08 0
2012 3 528 373 13,6 842 684 3,66 2
2017 2 990 454 13,2 1 590 869 8,8 8
2022 4 248 537 18,7 3 589 465 17,3 89

Prezidentské volby

Politička Marion Maréchal-Le Penová, vnučka Jeana-Maríi Le Pena, členka Národní fronty
Volby Kandidát I. kolo II. kolo
Počet hlasů Hlasy v % Počet hlasů Hlasy v %
1974 Jean-Marie Le Pen 190 921 0,8 — —
1981 — — — — —
1988 Jean-Marie Le Pen 4 376 742 14,5 — —
1995 Jean-Marie Le Pen 4 571 138 15,0 — —
2002 Jean-Marie Le Pen 4 805 307 16,86 5 525 906 17,79
2007 Jean-Marie Le Pen 3 835 029 10,44 — —
2012 Marine Le Penová 6 421 426 17,90 — —
2017 Marine Le Penová 7 679 493 21,30 10 644 118 33,90
2022 Marine Le Penová 8 135 456 23,1 13 297 760 41,5

Francouzské regionální volby

Volby I. kolo II. kolo Počet
mandátů
Počet hlasů Hlasy v % Počet hlasů Hlasy v %
2004 3 564 059 14,70 3 199 392 12,38 156
2010 2 223 800 11,42 1 943 307 9,17 118
2015 6 018 672 27,73 6 820 147 27,10 358

Volby do Evropského parlamentu

Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1984 2 210 334 11,0 10
1989 2 121 836 11,8 10
1994 2 050 086 10,5 11
1999 1 005 225 5,7 5
2004 1 684 868 9,8 7
2009 1 091 681 6,3 4
2014 4 711 339 24,9 24
2019 5,286,939 23,34 23

Vedení strany

Reference

  1. ↑ Victory for France's conservatives in local elections. www.dw.com. Deutsche Welle, 30-03-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. (anglicky) 
  2. ↑ ERLANGER, Steven; DE FREYTAS-TAMURA, Kimiko. E.U. Faces Its Next Big Test as France’s Election Looms. New York Times. 17-12-2016. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. (anglicky) 
  3. ↑ MEICHTRY, Stacy; BISSERBE, Noemie. Le Pen Family Drama Splits France's Far Right National Front Party. Wall Street Journal. 19-08-2015. Dostupné online [cit. 28-02-2017]. (anglicky) 
  4. ↑ TAYLOR, Kyle. Europeans favoring right-wing populist parties are more positive on Putin [online]. Pew Research Center, 24-01-2017 [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Mondon, A., 2015. "The French secular hypocrisy: the extreme right, the Republic and the battle for hegemony." Patterns of Prejudice, 49 (4), ss. 392–413.
  6. ↑ Anthony M. Messina (2015). "The political and policy impacts of extreme right parties in time and context." Ethnic and Racial Studies 2015; 38: 1355.
  7. ↑ VAN, Sonia. France – A Guide to Europe's Right-Wing Parties and Extremist Groups. Time. 29-07-2011. Dostupné online [cit. 23-02-2016]. (anglicky) 
  8. ↑ La très instructive publication des comptes 2017 des partis politiques par la CNCCFP 2019年1月25日
  9. ↑ RADAČIČOVÁ, Simone. Le Penová otočila. Už žádné referendum o frexitu, v Evropské unii chce zůstat a změnit ji spolu s dalšími populistickými stranami. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj