Frederick Grant Banting
| Frederick Banting | |
|---|---|
 | |
| Narození |
14. listopadu 1891 Alliston |
| Úmrtí |
21. února 1941 (ve věku 49 let) Musgrave Harbour |
| Příčina úmrtí | letecká nehoda |
| Místo pohřbení | Mount Pleasant Cemetery |
| Alma mater | Torontská univerzita Temerty Faculty of Medicine, University of Toronto |
| Povolání | lékař, farmakolog a výzkumník |
| Zaměstnavatelé | Hospital for Sick Children Torontská univerzita University of Western Ontario |
| Ocenění | Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1923) John Scott Medal (1923) Cameron Prize of the University of Edinburgh (1927) honorary Fellow of the Royal College of Surgeons (1930) Flavelle Medal (1931) … více na Wikidatech |
| Choť | Marion Robertson Henrietta Banting |
| Podpis |  |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir Frederick Grant Banting (14. listopadu 1891, Alliston – 21. února 1941, Newfoundland) byl kanadský lékař, který objevil léčebné účinky inzulinu a se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem jej izolovali ze slinivky břišní. Za tento objev, který znamenal zásadní pokrok v léčbě cukrovky, mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu roku 1923.[1] Na Měsíci je po něm pojmenován kráter Banting.[2][3]
Život
Frederick Banting se narodil jako nejmladší z pěti dětí na farmě blízko Allistonu v kanadské provincii Ontario. Po studiích na střední škole začal v roce 1912 studovat medicínu na univerzitě v Torontu. Po vypuknutí 1. světové války se v roce 1914 přihlásil do armády, ale nebyl přijat kvůli špatnému zraku. V roce 1916 získal titul bakaláře a stal se zdravotníkem kanadského armádního sboru. Prodělal tažení do Evropy a sám byl raněn v bitvě u Cambrai roku 1918. Byl vyznamenán britským vojenským křížem za statečnost. [1][4]
Po návratu do Kanady pracoval v dětské nemocnici a otevřel si lékařskou praxi v malém městečku London, Ontario. Praxe nebyla příliš úspěšná a Benting přijal místo lektora ortopedie na západní univerzitě v Ontariu. V letech 1921–1922 vyučoval farmakologii na univerzitě v Torontu. V roce 1922 získal titul doktora medicíny.[1][5]
Banting se o problematiku cukrovky zajímal již několik let a znal vědecké práce z tohoto oboru, které ukázaly, že příčinou jejího vzniku je nedostatek hormonu inzulinu vylučovaného ve slinivce břišní. Rozhodl se prozkoumat možnost, jak tento hormon ze slinivky získat a použít jej pro léčbu. Obrátil se na profesora Macleoda, který mu ve fyziologickém ústavu univerzity v Torontu poskytl zařízení pro experimentální práci a také asistenta, studenta medicíny Charlese Besta. Od května 1921 prováděli pokusy na psech, později používali i zárodky jiných zvířat. Z Langerhansových ostrůvků ve slinivce se jim podařilo izolovat látku, kterou nazvali isletin. Jeho účinky vyzkoušel Banting na svém spolužákovi Gilchristovi, který se stal členem jejich výzkumného týmu společně s biochemikem Jamesem Collipem. Ten objevil novou metodu pro čištění isletinu a usnadnil tak jeho výrobu pod názvem inzulin. [6] Začátkem roku 1922 dostal první inzulinové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, který je aplikoval 14letému chlapci jménem Leonard Thompson, což byl první léčený diabetik na světě. V roce 1923 byla Bantingovi a Macleodovi za objev inzulinu udělena Nobelova cena.[1] Banting polovinu své odměny věnoval asistentu Bestovi, Macleod zase biochemiku Collipovi.[4]
Banting byl jmenován profesorem na Torontské univerzitě, získal doktorát věd a mnoho čestných funkcí a titulů v Kanadě i v zahraničí. Kanadská vláda mu navíc přiřkla životní rentu a v roce 1934 byl slavnostně povýšen do šlechtického stavu.[5][1]
Od roku 1938 jako důstojník v záloze zkoumal fyziologické problémy pilotů při letu a prováděl klinické šetření pro královské kanadské letectvo (RCAF). Během 2. světové války se zabýval také možnostmi léčby popálenin a působil jako styčný důstojník mezi britskou a severoamerickou zdravotní službou. Při výkonu této služby 21. února 1941 tragicky zahynul při letecké nehodě nad Musgrave Harbour v kanadském Newfoundlandu, když letadlu Lockheed L-14 směřujícímu do Londýna selhaly oba motory.[1] Banting havárii přežil, ale na následky poranění druhý den zemřel. Byl pohřben s vojenskými poctami na hřbitově Mount Pleasant v Torontu[5].
Osobní život
Banting byl dvakrát ženatý. S první ženou Marion Robertsonovou měl syna Williama (1929-1998). Rozvedli se v roce 1932 a Banting se roku 1937 oženil s Henriettou Ballovou.
Od roku 1921 se intenzivně začal zajímat o malířskou tvorbu. Se skupinou kanadských umělců sdílel jejich lásku k drsné kanadské krajině. V roce 1927 s přítelem A. Y. Jacksonem podnikli kreslířské výpravy do oblasti řeky sv. Vavřince, na základnu v Arktidě nebo k jezerům na severozápadě Kanady. Z těchto cest pochází mnoho jeho skic a kreseb. V době své smrti byl Banting jedním z nejznámějších amatérských malířů v Kanadě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick Banting na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1923. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Crater Banting on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Linné, str. 72, č. mapového listu 23, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ a b Tragická smrt vynálezce. Objevitel inzulinu Banting umíral ve sněhové pustině. www.msn.com [online]. [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Cesta k inzulinu vedla přes slinivku psů. DIAstyl [online]. 2018-09-04 [cit. 2019-06-19]. Dostupné online.
- ↑ CODR, Milan; ŘEZÁČ, Tomáš. Přemožitelé času sv. 4. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Frederick Grant Banting, s. 47–51.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Banting na Wikimedia Commons
- Osoba Frederick Banting ve Wikicitátech
