František Berdych starší

JUDr. František Berdych
Portrét Františka Berdycha jako starosty plzeňského Sokola
Tajemník okresního zastupitelstva v Plzni
Ve funkci: 1898 – 1920
Starosta Sokola Plzeň I.
Ve funkci: před 1918 – 1920
Narození	5. května 1864 Volduchy České království České království
Úmrtí	15. ledna 1946 Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Národnost	česká
Občanství	rakousko-uherské, později československé
Choť	Františka Wopaletzká
Rodiče	František Berdych Marie Koníčková
Děti	JUDr. František Berdych JUDr. Otakar Berdych
Příbuzní	Václav Machulka, švagr
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	právník, tajemník, ředitel, redaktor, starosta Sokola
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Berdych (5. května 1864, Volduchy – 15. ledna 1946, Praha) byl někdejší ředitel a tajemník kanceláře Jednoty úředníků samospráv v Praze, starosta Sokola Plzeň I., právník a redaktor Hospodářských novin^[1].

Život

Narodil se 5. května 1864 v obci Volduchy poblíž Rokycan do rodiny Františka Serafína Berdycha, krejčovského mistra, později horníka v Sulkově, jako prvorozený syn^[2]. Byl z devíti sourozenců. Školní docházku odbýval nejprve v Rokycanech a později v Plzni, kde v roce 1884 odmaturoval. Po jednoroční vojenské službě u rakousko-uherské armády nastoupil na Právnickou fakultu C.k. české Karlo-Ferdinandovy univerzity (dnes Univerzita Karlova), kterou úspěšně absolvoval^[3].

V roce 1892 se v Rokycanech oženil s Františkou Wopaletzkou, dcerou Fr. Wopaletzkého, úředníka okresního zastupitelstva v Plzni^[2]. Měli spolu šest dětí, mezi než patří druhorozený syn JUDr. František Berdych, ředitel Československé národní rady a JUDr. Otakar Berdych, vrchní komisař Ministerstva zemědělství, manžel Jany Berdychové, známé české profesorky tělocviku.

Profesní život v Plzni

V roce 1889 byl ustanoven úředníkem při okresním výboru v Plzni a od roku 1891 pak konceptním adjunktem. Od roku 1898 byl tajemníkem okresního zastupitelstva v Plzni. V této funkci setrval do roku 1920, kdy odešel do výslužby. Do roku 1920 byl také starostou plzeňského Sokola^[3]. V této funkci se proslavil, když vedl vojenské velení při plzeňském převratu v říjnu roku 1918 souvisejícím s rozpadem Rakousko-Uherské monarchie. Tehdy měl Sokol a Dělnická tělocvičná jednota, stejně jako plzeňská sokolovna a radnice zásadní roli při organizaci převratu. 29. října 1918 byl Národním výborem ustanoven jako delegát pro vojenské staniční velitelství^[4].

Členství v organizacích

V době, kdy stále žil a pracoval v Plzni, se aktivně účastnil společenského života a zapojoval se do činností nejrůznějších spolků a organizací. Měl zásluhy na plzeňské výpravě na Národopisnou a jubilejní výstavu českoslovanskou v Praze roku 1895. Byl členem výboru Ústřední matice školské, pokladníkem Spolku pro zbudování pomníku Tylovi, dále zakládajícím členem a sběratelem příspěvků pro Spolek pro zbudování pomníku Husova v Praze a do roku 1920 starostou plzeňského Sokola^[3].

Život v Praze

Roku 1920 se s manželkou přestěhovali za svými syny do Prahy. Od roku 1921 do roku 1930 byl tajemníkem a ředitelem kanceláře Jednoty československcýh samosprávných úředníků v Praze a redaktorem Zájmů samosprávných úředníků (periodikum). Přispíval články z praxe a judikatury do Samosprávného Obzoru a Zájmů samosprávných úředníků. Dva ročníky Hospodářských Novin byl jejich redaktorem^[3].

Zemřel 15. ledna 1946 v Praze a byl pohřben do rodinného hrobu na Malvazinkách.

Reference

Zdroj