František Novotný (geodet)

František Novotný
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1906 – 1907
Rektor ČVUT
Ve funkci:
1907 – 1908
Předchůdce Albert Vojtěch Velflík
Nástupce Josef Bertl
Stranická příslušnost
Členství mladočeská strana
Narození 20. září 1864
Němčice nad Hanou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. července 1918 (ve věku 53 let)
Senohraby
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Ludmila Grégrová
Alma mater Česká technika Praha
Profese topograf, vysokoškolský učitel a politik
Commons František Novotný (geodet)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Novotný (20. září 1864 Němčice nad Hanou[1] – 27. července 1918 Senohraby) byl český politik, geodet a profesor geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Pro akademický rok 1907–1908 byl zvolen rektorem.

Život

Narodil se v Němčicích nad Hanou (Komenského nám, čp. 59) v zemědělské rodině chalupníka Leopolda a Josefy Novotných. Absolvoval obecnou školu v Němčicích, reálku v Prostějově a poté pokračoval ve studiu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Toto studium zakončil v roce 1889. V roce 1890 se oženil s Ludmilou Grégrovou, měl syna a dvě dcery.

V roce 1890 nastoupil jako asistent prof. Müllera. Souběžně vykonával praxi úředně autorizovaného stavebního inženýra, geometra a stavitele. V letech 1891–1893 zastupoval prof. Františka Müllera při tvorbě regulačního plánu města Písku. Zde byla použita nová polygonometrická metoda[2]. Tato metoda byla před tím několikrát použita s problematickými výsledky. Novotného práce (spolu s Ing. K. Zemanem) tuto metodu rehabilitovala a jejich výsledky vedly k revizi instrikce v roce 1894[3]. Poté řídil nová mapování některých měst včetně tvorby nové trigonometrické a polygonové sítě města Prahy.

V roce 1893 se habilitoval jako docent nižší geodézie a v roce 1897 rovněž jako docent vyšší geodézie. V roce 1900 po smtri prof. Müllera byl jmenován mimořádným profesorem geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze a v roce 1903 profesorem řádným. V roce 1907–1908 zastával funkci rektora. V roce 1906 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Aktivní byl i v politice. 15. června 1906 nastoupil místo Ferdinanda Pantůčka do Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Praha-Nové Město. Na Říšské radě setrval jen krátce, do konce jejího funkčního období, tedy do voleb roku 1907.[4] Uváděl se jako kandidát mladočeské strany.[5]

Pohřben je v rodných Němčicích.[zdroj?!]

Dílo

Pokračoval ve vydávání díla Kompendium geodésie a sferické astronomie, které zahájil František Müller (geodet). Dokončil Müllerovu Geodesii nižší, I. – III. a vydal Geodesii vyšší, I. díl. Tato práce zůstala nedokončena[3].

Dokončil Topografický, hydrografický a orografický (horopisný) popis král. Českého, který zahájil Karel Kořistka. Dále dokončil V. sekci Kořistkovy mapy okolí Prahy. O Karlu Kořistkovi napsal rovněž životopisnou studii.

Spisy

  • Základy rýsování situačního a terrainího, 1892, 1904
  • Mezinárodní praecisní nivellement okolí Prahy, 1893,
  • Vyrovnání sítí nivellačních, 1901
  • Fotogrammetrie, 1902
  • Trigonometrická síť král. hl. města Prahy, 1902
  • Práce topografického oddělení pro přírodovědecký výzkum Čech. Sekce V. Střední Čechy, část vodopisná a výškopisná.
  • Polohopisné plány našich měst, 1903
  • Geodetické názvosloví česko-německo-francouzské, 1902
  • Professor dr. Karel Kořistka, 1906
  • Revise nadmořských výšek trigonometriclrých bodů král. Českého Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 1907

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Instruktion zur Ausfűhrung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen etc. des Grundsteuer-Katasters. Wien 1887
  3. ↑ a b Doc. Pavel Hánek: Významné osobnosti české geodetické minulosti 19. století[nedostupný zdroj]
  4. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. ↑ (Linzer) Tages-Post, 14. 6. 1906, s. 2.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj