František Kincl

Ing. František Kincl
Ministr vnitra ČSSR
Ve funkci:
říjen 1988 – prosinec 1989
Předchůdce Vratislav Vajnar
Nástupce František Pinc
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1986 – 1990
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 2. února 1941
Říčany u Brna
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma mater VUT Brno
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Kincl (* 2. února 1941 Říčany u Brna) byl český a československý politik KSČ, na konci normalizace poslanec České národní rady a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Biografie

Pocházel z dělnické rodiny. Vyučil se zedníkem a vystudoval střední průmyslovou školu strojní. Později absolvoval Vysoké učení technické v Brně. Členem KSČ se stal roku 1966. V roce 1965 nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. V období let 1979-1988 zastával funkci náčelníka krajské správy SNB v Ostravě. Před nástupem na ministerskou pozici působil na postu náměstka ministra vnitra ČSSR. Byl rovněž členem Krajského výboru KSČ pro Severomoravský kraj. Bylo mu uděleno Vyznamenání Za vynikající práci.[1]

V říjnu 1988 se stal ministrem vnitra v československé vládě Ladislava Adamce.[1] Na tomto postu setrval do 3. prosince 1989, kdy vláda skončila, respektive prošla rekonstrukcí. Již od 29. listopadu 1989 ale s oficiálním zdůvodněním svého onemocnění úřad ministra fakticky nevykonával.[2][3] Ve volbách roku 1986 se stal také poslancem České národní rady.[4] Zasedal v ČNR za Severomoravský kraj. Po sametové revoluci se 8. ledna 1990 vzdal mandátu v rámci procesu kooptací do ČNR.[5]

V říjnu 1993 ho Vyšší vojenský soud v Táboře (předseda senátu Jiří Bernát) odsoudil spolu s dalšími předáky předlistopadových bezpečnostních složek na tři roky do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Konkrétně mělo jít o použití nezákonné „preventivní izolace“ několika stovek tehdejších opozičních aktivistů. Trest pak vykonal.[6] Od roku 2002 byl rovněž u soudu v rámci procesu s aktéry Akce Asanace, kdy v 70. letech Státní bezpečnost měla používat tvrdé praktiky při nátlaku na disidenty, směřujícímu k jejich emigraci z ČSSR. Kincl tehdy působil jako náčelník správy StB v Brně.[7]

V květnu 2022 zahájil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu stíhání Františka Kincla za zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby v souvislosti se střelbou na státní hranici Československa. Kincl byl viněn z toho, že v době výkonu funkce ministra vnitra „nepřijal žádné konkrétní opatření“ k tomu, aby bylo příslušníkům Pohraniční stráže zabráněno „použít střelnou zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely překročit státní hranice ČSSR a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby“.[8] V roce 2023 bylo trestní stíhání Kicla odloženo, neboť Kincl dle nálezu soudního znalce trpí duševní poruchou.[9]

Odkazy

Reference

  1. a b Životopisy nových členů vlád. Rudé právo. Říjen 1988, roč. 69., čís. 242, s. 3. Dostupné online. 
  2. Vláda Ladislava Adamce (12.10.1988-10.12.1989) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
  3. Dokument 90: 1989, 17. listopadu, Praha - Zápis z operativní porady ministra vnitra ČSSR konané dne 17. listopadu 1989 [online]. mvcr.cz [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
  4. Ing. František Kincl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. 
  6. Boháč, Lubomír: Vlastizrádci věrní zákonům a jiné případy [online]. listy.cz [cit. 2012-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-04. 
  7. Krajští šéfové StB pro nemoc nepřišli [online]. idnes.cz [cit. 2012-03-17]. Dostupné online. 
  8. Policie stíhá komunistického ministra vnitra Kincla kvůli střelbě na hranicích. iDNES.cz [online]. 2022-05-23 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  9. Komunistický exministr Kincl stíhán nebude, trpí duševní poruchou. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-02-01. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj