Francis Austen

Admirál Sir Francis Austen
Vrchní velitel Royal Navy v severní Americe
Ve funkci:
27. prosince 1844 – 7. června 1848[1]
Předchůdce Sir Charles Adam
Nástupce Sir Thomas Cochrane

Narození 23. dubna 1774
Steventon
Úmrtí 10. srpna 1865 (ve věku 91 let)
Portsmouth
Choť Mary Gibson (od 1806)
Martha Lloyd (od 1828)
Rodiče George Austen a Cassandra Austen
Děti Catherine Anne Austenová Hubbacková
Mary Jane Austen
Francis William Austen
Příbuzní Jane Austenová[2], George Austen[2], Henry Thomas Austen[2], James Austen[2], Cassandra Austenová[2], Charles Austen[2] a Edward Austen Knight[2] (sourozenci)
Charles John Austen (synovec)
John Henry Hubback[3] (vnuk)
Alma mater Royal Naval Academy (od 1786)
Profese námořní důstojník
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Commons Frank Austen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Francis William Austen (23. dubna 1774, Steventon, Anglie10. srpna 1865, Widley, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od dětství, později vynikl ve válkách proti revoluční Francii a napoleonských válkách. Aktivní kariéru završil jako vrchní velitel britského loďstva v severní Americe (1844–1848). V roce 1863 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet). Jeho mladší sestrou byla spisovatelka Jane Austenová.

Životopis

Narodil se jako pátý syn reverenda George Austena (1731–1805) a jeho manželky Cassandry, rozené Leighové (1739–1827).[4] Do Royal Navy vstoupil v roce 1786, poté si doplnil vzdělání na Royal Naval Academy v Portsmouthu a jako praporčík začal aktivní službu u břehů Britské Indie. Počátek jeho kariéry podpořil rodinný přítel Warren Hastings, v osmnácti letech byl již poručíkem a během válek proti revoluční Francii bojoval v Evropě. Poté doprovázel generála Abercrombyho do Karibiku, jeho další služba se odehrávala pod patronátem admirála Jamese Gambiera. Zúčastnil se dalších akcí proti francouzskému loďstvu u evropských břehů, byl povýšen na komandéra (1799) a kapitána (1800). Za napoleonských válek operoval ve Středomoří, organizoval také pobřežní obranu hrabství Kent a v roce 1805 pronásledoval francouzského admirála Villeneuva do Karibiku. Pod velením admirála Duckwortha bojoval ve vítězné bitvě u San Dominga (1806). Poskytoval také ochranu obchodním lodím a byl za to oceněn Východoindickou společností. Po návratu k evropským břehům se podílel na transportech vojáků Wellingtonovy armády z Pyrenejského poloostrova (1809). V roce 1811 operoval v Severním moři a v roce 1812 se zúčastnil války proti USA.

Po skončení napoleonských válek obdržel Řád lázně (1815) a nějakou dobu byl mimo aktivní službu. V roce 1830 byl povýšen na kontradmirála a v roce 1838 dosáhl hodnosti viceadmirála. V letech 1844–1848 byl vrchním velitelem loďstva v severní Americe a Karibiku, kde bylo jeho úkolem především chránit britské obchodní zájmy během mexicko-americké války. V závěru aktivní kariéry byl povýšen na admirála (1848), později ještě zastával čestné funkce kontradmirála Spojeného království (1862) a viceadmirála Spojeného království (1862–1863). Mezitím obdržel velkokříž Řádu lázně (1860) a nakonec dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet).

Byl dvakrát ženatý a měl deset dětí. Ze synů nejstarší stejnojmenný Francis William Austen (1809–1858) sloužil též u námořnictva a dosáhl hodnosti kapitána[5]. Admirál Francis Austen dostal od své tety 10 000 liber, což mu umožnilo zakoupit pro rodinu sídlo poblíž přístavu Portsmouth.[6]

Jeho mladší bratr Charles (1779–1852) sloužil též u Royal Navy a dosáhl hodnosti kontradmirála.

Odkazy

Reference

  1. Služební postup admirála Francise Austena dostupné online
  2. a b c d e f g Kindred Britain.
  3. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. Rodina reverenda George Austena na webu thepeerage dostupné online
  5. dostupné online
  6. POPLAWSKI, Paul: A Jane Austen Encyclopedia; 1998; s. 61–63 dostupné online

Literatura

  • HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995; Londýn, 2002; s. 16–20 ISBN 0-85052-835-6
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazy

Zdroj