Francesco Trevisani

Francesco Trevisani
Autoportrét (kolem 1701)
Autoportrét (kolem 1701)
Narození 9. dubna 1656
Capodistria
Benátská republikaBenátská republika Benátská republika
Úmrtí 30. července 1746 (ve věku 90 let)
Řím
Papežský státPapežský stát Papežský stát
Národnost Ital
Vzdělání ateliér Antonia Zanchiho a Josefa Heintze ml.
Povolání malíř obrazů a fresek
Příbuzní Angelo Trevisani (sourozenec)
Významná díla Apollo a Dafné
Ovlivněný Carlo Maratta
Vliv na Antonín Kern
Ocenění člen římské akademie výtvarných umění
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Trevisani (9. dubna 1656 Capodistria – 30. července 1746 Řím) byl italský malíř, jeden z hlavních představitelů benátského a později římského barokního figuralismu, který v pozdních dílech dospěl až k stylovému výrazu rokoka.

Život a dílo

Narodil se v rodině architekta Antonia Trevisaniho, od něhož se naučil základy kresby a kompozice. Poté studoval v Benátkách u Antonia Zanchiho a Josefa Heintze mladšího. Později přesídlil do Říma, kde byli jeho mecenáši různí preláti, nejprve kardinál Pietro Ottoboni. Stylem malby jej ovlivnil Carlo Maratta, jak je patrné například z fresek v chrámu San Silvestro in Capite (1695–1696). Pracoval po boku Giuseppe Chiariho a Ludovica Gimignaniho. V Římě byl také chráněncem kardinála Chigiho, který mu zdal několik významných děl a doporučil ho papeži Klementovi XI. Na papežovu objednávku maloval fresky proroků v Lateránské bazilice v Římě a fresky v kupoli katedrály v Urbinu, kde vytvořil alegorie čtyř světových stran. Vévoda z Modeny mu zadal kopírování obrazů Correggia a Parmigianina. Další obrazy maloval v Brunšviku, Madridu, Mnichově, Stockholmu a ve Vídni.

Marattův vliv se projevil také v karikaturách z křestní kaple Svatopetrské baziliky v Římě, v oválném poli s prorokem Baruchem v Lateránské bazilice a ve Smrti svatého Josefa v jezuitském kostele sv. Ignáce v Římě. Dále Trevisani namaloval výjevy ze Života blahoslavené Lucie z Narni v kostele v Narni (1714–15). Obrovský oltářní obraz Panny Marie se sv. Antonínem dodal do mariánské baziliky královského paláce Mafra v Portugalsku.

V roce 1712 se stal členem římské akademie Arkadie. Mezi jeho žáky patřil Francesco Civalli z Perugie, Ludovico Mazzanti a Giovanni Battista Bruglii.[1]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Životopis na iostrianet.org

Externí odkazy

Zdroj