Foudre (1895)

Foudre
Foudre
Základní údaje
Vlajka
Typ nosič torpédových člunů (1897–1907)
opravárenská loď (1907–1910)
minonoska (1910–1911)
nosič hydroplánů (1911–1921)
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Zahájení stavby 9. června 1892
Spuštěna na vodu 20. října 1895
Uvedena do služby 15. září 1897
Osud vyřazena, 1. prosince 1921
Následovník Commandant Teste
Takticko-technická data
Výtlak 5 994 t (standardní)
6 089 t (plný)[1]
Délka 116 m (celková)
Šířka 15,6 m
Ponor 7,14 m
Pohon 24 kotlů
2 parní stroje
2 lodní šrouby
11 500 hp
Palivo 1 260 t uhlí
Rychlost 19 uzlů (35 km/h)
Dosah 7 500 nám. mil (13 890 km) při 10 uzlech (19 km/h)
Posádka 410 důstojníků a námořníků
Pancíř Paluba:
60 mm
120mm (na konci)
Štíty děl:
55mm
Velitelská věž:
120 mm
Výzbroj 8× 100mm kanón (8×1)
4× 65mm kanón (4×1)
4× 37mm kanón (4×1)
8–10× torpédový člun
Operační nasazení
Služba u 1897–1921

Foudre byla válečná loď Francouzského námořnictva postavená jako mateřská loď torpédových člunů. Jejím úkolem byla přeprava člunů na místo bojové činnosti a jejich vypuštění k útoku. Do služby byla přijata roku 1897. Roku 1907 byla upravena na opravárenskou loď, roku 1910 byla přestavěna na minonosku a v letech 1911–1912 na nosič hydroplánů, přičemž roku 1913 byla jeho konstrukce dále vylepšena. V této podobě zůstala po zbytek služby. Za první světové války byla využívána jako mateřská loď ponorek. Vyřazena byla 1. prosince 1921.[1][2]

Stavba

Torpédové čluny na palubě Foudre

Plavidlo postavila loděnice Chantiers de la Gironde. Stavba byla zahájena v 9. června 1892, plavidlo bylo na vodu spuštěno 20. října 1895 a do služby bylo přijato v 15. září 1897.[3]

Konstrukce

Foudre s jednoplošníkem Nieuport

Plavidlo se konstrukcí podobalo křižníku. Pancéřování bylo z harveyované oceli. Pancéřová paluba měla sílu 60mm se skloněnými konci silnými 120mm. Pancéřovány byly rovněž štíty děl a velitelský můstek. Vyzbrojeno bylo osmi 100mm kanóny, čtyřmi 65mm a 37mm kanóny. Dále neslo osm až deset torpédových člunů (nesly označení A až I), které byly na vodu spouštěny pomocí jeřábu. Pohonný systém tvořilo 24 kotlů Lagrafel d'Allest a dva parní stroje o výkonu 11 500 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Spaliny odváděly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala devatenáct uzlů.[1] Dosah byl 7500 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[3]

Modifikace

Roku 1910 bylo plavidlo přestavěno na minonosku s kapacitou osmdesát min.[2]

V letech 1911–1912 bylo přestavěno na nosič hydroplánů. Hangár pro uskladnění letadel byl vytvořen mezi zadním komínem a stěžněm. Hydroplány operovaly z mořské hladiny. K manipulaci s nimi sloužil jeřáb.[2]

Roku 1913 bylo plavidlo opět modifikováno, aby hydroplány mohly startovat přímo z jeho paluby. Mělo kapacitu čtyři až osm strojů.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 325–326. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 201. (anglicky) 
  3. ↑ a b FOUDRE torpedo depot ship (1897) [online]. Navypedia.org [cit. 0202-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj