Fluorid strontnatý

fluorid strontnatý
Obecné
Systematický název Fluorid strontnatý
Anglický název Strontium fluoride
Německý název Strontiumfluorid
Sumární vzorec SrF2
Vzhled bezbarvá pevná látka bez zápachu [1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 7783-48-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 232-000-3
PubChem 82210
SMILES [Sr+2].[F-].[F-]
InChI InChI=1S/2FH.Sr/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: FVRNDBHWWSPNOM-UHFFFAOYSA-L
Vlastnosti
Molární hmotnost 125,62 g/mol
Teplota tání 1,473 °C (2,683 °F; 1,746 K)
Teplota varu 2,460 °C (4,460 °F; 2,730 K)
Hustota 4,24 g/cm3
Index lomu 1,4380
Rozpustnost ve vodě špatně rozpustný (0,117 g/l při 18 °C)
Struktura
Krystalová struktura kubická
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −1217 kJ/mol
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
H-věty H315, H319, H332, H335
P-věty P261, P264, P264+265, P271, P280, P302+352, P304+340, P305+351+338, P317, P319, P321, P332+317, P337+317, P362+364, P403+233, P405, P501[2]
Teplota vzplanutí nehořlavé
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid strontnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem SrF2. Je to křehká bílá krystalická látka, která se vzácně v přírodě vyskytuje jako minerál.[3]

Příprava

Fluorid strontnatý lze připravit rozpuštěním uhličitanu strontnatého v přebytku 40% kyseliny fluorovodíkové:[4]

SrCO3 + 2HF → SrF2 + H2O + CO2

Fluorid strontnatý lze také připravit reakcí chloridu strontnatého s fluorem:

SrCl2 + F2 → SrF2 + Cl2

Struktura

Pevný fluorid strontnatý má strukturu stejnou jako fluorit. V plynné fázi je molekula lomená s úhlem F-Sr-F přibližně 120°.[5] Jedná se o výjimku z teorie VSEPR, která předpokládá lineární strukturu.

Vlastnosti

Fluorid strontnatý je téměř nerozpustný ve vodě. Dráždí oči a kůži a je škodlivý při vdechnutí nebo požití. Podobně jako fluorid vápenatý a fluorid barnatý vykazuje fluorid strontnatý při zvýšených teplotách superiontovou vodivost.[6] Fluorid strontnatý je propustný pro elektromagnetické záření v rozsahu vlnových délek od ultrafialového záření (150 nm) po infračervené záření (11 µm). Jeho optické vlastnosti jsou na střední úrovni ve srovnání s fluoridem vápenatým a fluoridem barnatým.[7]

Využití

Fluorid strontnatý se používá například jako optický povlak na čočkách a také jako krystal termoluminiscenčního dozimetru.

Dále se využívá jako nosič radionuklidu stroncia-90 v radioizotopových termoelektrických generátorech.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Strontium fluoride na anglické Wikipedii a Strontiumfluorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ GESTIS-Stoffdatenbank. gestis.dguv.de [online]. [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ PUBCHEM. Strontium fluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Strontiofluorite [online]. [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ GEORG, Brauer; KWASNIK, W. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry. 2. vyd. New York: ACADEMIC PRESS, 1963. 1858 s. Dostupné online. Kapitola Strontium Fluoride, s. 234. 
  5. ↑ GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Butterworth-Heinemann, 1997. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky) 
  6. ↑ Newmet Koch - Strontium. web.archive.org [online]. 2005-12-14 [cit. 2023-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-12-14. 
  7. ↑ Strontium Fluoride (SrF2) Optical Material. www.crystran.co.uk [online]. [cit. 2023-07-22]. Dostupné online. 

Zdroj