Fluorid palladnatý

Fluorid palladnatý
Obecné
Systematický název Fluorid palladnatý
Anglický název Palladium(II) fluoride
Německý název Palladium(II)-fluorid
Sumární vzorec PdF2
Vzhled světle fialové hygroskopické krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS 13444-96-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 236-589-8
PubChem 83470
SMILES F[Pd]F
InChI InChI=1/2FH.Pd/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: BHZSLLSDZFAPFH-NUQVWONBAA
Vlastnosti
Molární hmotnost 144,42 g/mol
Teplota tání 952 °C (1,746 °F; 1,225 K)
Hustota 5,76 g/dm3
Rozpustnost ve vodě Reaguje s vodou
Struktura
Krystalová struktura tetragonální
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid palladnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PdF2.

Příprava

Fluorid palladnatý je připravován reakcí fluoridu seleničitého s fluoridem palladnato-palladičitým pod refluxem:[1]

Pd[PdF6] + SeF4 → 2PdF2 + SeF6

Vlastnosti

Fluorid palladnatý tvoří hnědé krystaly rozpustné v kyselině fluorovodíkové s krystalovou strukturou rutilu stejnou jako jeho lehčí kongener fluorid nikelnatý[2][3] obsahující oktaedricky koordinované palladium s elektronovou konfigurací t 6
2g e 2
g . Přítomnost dvou nepárových elektronů v eg orbitalech způsobuje, že fluorid palladnatý je paramagnetický.[1]

Využití

Fluorid palladnatý je nerozpustný prášek, který se používá v infračervených optických senzorech a v situacích, kdy je oxid palladnatý nevhodný pro reaktivnost s kyslíkem, jako výrobě kovů.[4]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Palladium(II) fluoride na anglické Wikipedii a Фторид палладия(II) na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b GREENWOOD, N.N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s. ISBN 80-85427-38-9. S. 1427-1428. 
  2. ↑ BACHMANN, B.; MÜLLER, B. G. Einkristalluntersuchungen an Fluoroperowskiten MPdF3 (M = Rb, K) und PdF2. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1993-02, roč. 619, čís. 2, s. 387–391. Dostupné online [cit. 2023-08-21]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.19936190225. (německy) 
  3. ↑ Holleman-Wiberg inorganic chemistry. Příprava vydání A. F. Holleman, Egon Wiberg, Nils Wiberg, Mary Eagleson, William Brewer, Bernhard J. Aylett. San Diego, Calif. London: Academic 1884 s. ISBN 978-0-12-352651-9. 
  4. ↑ ELEMENTS, American. Palladium Fluoride. American Elements [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj