Fluorid chlorylu

Fluorid chlorylu
Kalotový model fluoridu chlorylu
Kalotový model fluoridu chlorylu
Obecné
Systematický název Fluorid chlorylu
Anglický název Chloryl fluoride
Sumární vzorec ClO2F
Vzhled plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS 13637-83-7
PubChem 139523
SMILES FCl(=O)=O
InChI InChI=1/ClFO2/c2-1(3)4
Vlastnosti
Molární hmotnost 86,4502 g/mol
Teplota tání −15 °C
Teplota varu −6 °C
Hustota 3,534 g/cm3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid chlorylu je chemická sloučenina se vzorcem ClO2F. Běžně se získává jako vedlejší produkt reakce fluoridů chloru s kyslíkem.[1] Jde o fluorid kyseliny chlorečné.

Příprava

Fluorid chlorylu byl poprvé připraven roku 1942 fluorací oxidu chloričitého.[2] Sloučenina je běžně připravována reakcí chlorečnanu sodného s fluoridem chloritým.

6 NaClO3 + 4 ClF3 → 6 ClO2F + 2 Cl2 + 3 O2 + 6 NaF

Struktura

V souhlasu s teorií VSEPR je tvarem molekuly trigonální pyramida, stejný tvar má i fluorid bromylu (BrO2F). Na rozdíl od nich je fluorid jodylu (IO2F) polymerní.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chloryl fluoride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Inorganic synthesis. Volume 24. New York: [s.n.] 1 online resource (xxii, 391 pages) s. ISBN 9780470132555, ISBN 0470132558. OCLC 86223516 S. 3–5. 
  2. ↑ SCHMITZ, H.; SCHUMACHEB, H. J. Über eine neue Reaktion des Chlordioxyds. Die Bildung einer Verbindung der Formel ClO2F. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1942-04-29, roč. 249, čís. 3, s. 238–244. Dostupné online [cit. 2019-07-14]. ISSN 0863-1786. DOI 10.1002/zaac.19422490302. (německy) 
  3. ↑ WIBERG, NILS. Lehrbuch der anorganischen Chemie. 101., verb. und stark erw. Aufl. / von Nils Wiberg. vyd. Berlin: Gruyter, 1995-01-01. XXXIX, 2033 Seiten s. Dostupné online. ISBN 3110126419, ISBN 9783110126419. OCLC 237142268 

Externí odkazy

Zdroj