Filip Křížek

Filip Křížek
Filip Křížek (1898)
Filip Křížek (1898)
Narození 6. února 1857
Smíchov
Úmrtí 6. května 1931 (ve věku 74 let)
Smíchov
Zaměstnavatelé Filip Křížek a syn
Děti Jaroslav Křížek
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Křížek (6.  února 1857 Smíchov – 6. května 1931 Praha[1]) byl český podnikatel a komunální politik.

Život

Narodil se do rodiny truhlářského mistra a křesťansky (protestantsky) zakořeněné rodiny. Jakmile dokončil školní vzdělávání, nastoupil do učení u svého otce. Po absolvování průmyslové školy a studijních pobytech v zahraničí převzal roku 1886 od svého otce jeho dílnu. Zmodernizoval ji nově pořízenými stroji a posléze vybudoval závod vlastní.[2][3]

Na počátku 20. století zastával post ve smíchovské městské radě,[4] který tehdy tvořil samostatnou obec na pražském předměstí.[5] Patřil rovněž mezi členy smíchovského evangelického sboru, pro který se mu podařilo k bohoslužebným účelům zajistit místnost ve škole v někdejší Komenského ulici.[2] Poté prostřednictvím smíchovské městské rady zajistit prostor ke konání bohoslužeb v nově vybudovaném objektu gymnázia Na Zatlance.[6] Když se po vzniku Československa sbor i nadále rozrůstal a sbor začal uvažovat o postavení vlastního kostela, angažoval se Křížek v přípravných pracích.[2] Ve sboru rovněž zastával pozici kurátora.[7]

Křížkův pohřeb se konal 9. května 1931 na obecním smíchovském hřbitově. Pobožnost vykonali senior Pražského seniorátu Stanislav Čapek a smíchovský farář Alois Bílý, za sborové staršovstvo promluvil Josef Soukup.[2]

Rodina

Křížek měl za manželku Alžbětu, dívčím příjmením Hudcovou. Do manželství se narodily celkem čtyři děti, a sice nejprve dvě dcery (Marie a Jindra) a poté dva synové (Jaroslav a Vladimír).[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické na Smíchově, sign. ESM Z1, s. 35
  2. ↑ a b c d BÍLÝ, Alois. Filip Křížek. Český bratr. 1931, roč. 8, čís. 6, s. 184. Dostupné online. 
  3. ↑ KŘÍŽEK, Filip. Rozpočty stavebních prací truhlářských. Praha: Obranná jednota živnostníků truhlářských a společenstva truhlářů v Praze, Karlíně a Smíchově, 1907. 32 s. Dostupné online. Kapitola Úvod, s. 4. 
  4. ↑ ŠKODA, Eduard. Pražské svatyně: kostely, kaple, synagogy, církevní sbory a modlitebny od úsvitu křesťanství na práh 21. století. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 287 s. ISBN 80-7277-098-5. Kapitola Českobratrská modlitebna Na Zatlance, s. 25. 
  5. ↑ HOMOLOVÁ, Marie; WEBEROVÁ, Lenka. Praha přes noc pořádně vyrostla. V roce 1922 získala 37 nových bratříčků. iDNES.cz [online]. 2018-01-01 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠKODA, Eduard. Pražské svatyně: kostely, kaple, synagogy, církevní sbory a modlitebny od úsvitu křesťanství na práh 21. století. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 287 s. ISBN 80-7277-098-5. Kapitola Českobratrský sbor J. A. Komenského na Smíchově, s. 25. 
  7. ↑ VOBROVÁ, Žofie. O potřebě přestavovat chrám a o symbolech a řeči protestantské architektury. Alfa a Omega. Červen 2016, čís. 78, s. 18. Dostupné online. 
  8. ↑ KŘÍŽEK, Michal. Můj strýček Vladimír Vand. Praha: Michal Křížek, 2012. Dostupné online. Kapitola Předci Jindřišky Vandové, roz. Křížkové, s. 43. 

Externí odkazy

Zdroj