Ferenc Nopcsa

Ferenc baron Nopcsa
Nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
Ve funkci: 1868 – 1894
Předchůdce	Alfred hrabě Königsegg-Aulendorf
Nástupce	Franz hrabě Bellegarde
Člen Sněmovny magnátů
Ve funkci: 1885 – 1904
Narození	14. března 1815 nebo 15. března 1815 General Berthelot
Úmrtí	24. června 1904 (ve věku 89 let) Săcel
Titul	svobodný pán (1856)
Rodiče	László Nopcsa
Profese	politik a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferenc svobodný pán Nopcsa (německy Franz Freiherr Nopcsa von Felsö-Szilvás, maďarsky báró felsőszilvási Nopcsa Ferenc) (14. března 1815 Alsófarkadin, dnes General Berthelot, Rumunsko – 24. června 1904 Szacsal, dnes Săcel, Rumunsko) byl uherský šlechtic, rakousko-uherský politik a dvořan. Po službě v armádě působil ve státních službách a v letech 1868–1894 byl nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty. Získal titul barona a stal se členem Sněmovny magnátů, jako hofmistr císařovny byl nositelem řady zahraničních vyznamenání.

Pocházel ze staré šlechtické rodiny ze Sedmihradska připomínané od 14. století.^[1] Jeho otcem byl státní úředník Ladislav (László) Nopcsa (1794–1884),^[2] strýc Alex (Elek) Nopcsa (1775-1862) byl sedmihradským dvorským kancléřem. Ferenc studoval na vídeňské Tereziánské akademii a v roce 1834 vstoupil jako poručík do armády k 2. dragounskému pluku knížete Schwarzenberga.^[3] V roce 1836 byl povýšen na nadporučíka^[4] a později dosáhl hodnosti kapitána (1842), souběžně byl v letech 1840–1842 komorníkem arcivévody Ferdinanda Karla.^[5] V roce 1846 armádu opustil a poté žil v soukromí. Věnoval se především cestování, delší dobu pobýval v Itálii, kde v archivech studoval prameny k maďarské historii. Pobýval také na rodových statcích v Sedmihradsku. V jeho rodišti Alsófarkadin nechal otec v polovině 19. století postavit menší klasicistní zámek (obec byla po první světové válce přejmenována na General Berthelot na počest francouzského generála Henriho Berthelota, který se angažoval v maďarsko-rumunské válce v roce 1918).^[6]

Po obnovení parlamentního systému v Rakouském císařství se v roce 1861 vrátil do státních služeb a v letech 1861–1867 zastával funkci vrchního župana Hunyadské župy (dnes Hunedoara v Rumunsku).^[7] V letech 1867–1868 působil krátce jako státní sekretář na uherském ministerstvu a latere (zastoupení uherské vlády ve Vídni).^[8] Poté byl povolán k císařskému dvoru do Vídně a v letech 1868–1894 zastával funkci nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty.^[9][10]

V roce 1894 odešel na vlastní žádost do výslužby a zbytek života strávil v ústraní na rodovém sídle v Săcelu, kde také zemřel.^[11] Byl svobodný a bezdětný.

Jeho mladší nevlastní bratr Elek (Alexis, 1848–1918) sloužil v armádě, poté byl poslancem uherského zemského sněmu a nakonec byl jmenován dědičným členem Sněmovny magnátů.^[12] Rodový majetek rozšířil sňatkem s hraběnkou Matyldou Zelenskou (1852–1938).^[13][14] Z jejich potomstva vynikl syn Ferenc (1877–1933), cestovatel, spisovatel a paleontolog.

V roce 1841 byl jmenován císařským komořím^[15] a ve funkci císařovnina nejvyššího hofmistra obdržel v roce 1868 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Spolu s otcem a strýcem byl v roce 1856 povýšen do stavu svobodných pánů v Rakouském císařství, s mladším nevlastním bratrem Elekem pak v roce 1874 obdržel ještě baronát pro Uherské království.^[16] Vzhledem k dlouholeté službě u dvora císařovny Alžběty ji často doprovázel na cestách do zahraničí a získal řadu ocenění od panovníků různých zemí. Mimo jiné byl také čestným rytířem Maltézského řádu.^[17] V roce 1885 byl jmenován doživotním členem uherské Sněmovny magnátů.^[18][19]

• velkokříž Leopoldova řádu (Rakousko-Uhersko)
• Řád bílého orla I. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice I. třídy (Německo)
• velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
• velkokříž Řádu růže (Brazílie)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
• velkokříž Konstantiniánského řádu svatého Jiří (Království obojí Sicílie)
• velkokříž Řádu Františka I. (Království obojí Sicílie)
• velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
• velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
• velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
• velkokříž Řádu Leopoldova (Belgie)
• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• velkokříž Řádu Kristova (Portugalsko)
• velkokříž Řádu neposkvrněného početí Panny Marie (Portugalsko)
• velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
• Řád svatého Vladimíra IV. třídy (Rusko)
• velkokříž Řádu zähringenského lva (Bádensko)

• Ferenc Nopcsa in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj