Ferdinand Georg Waldmüller

Ferdinand Georg Waldmüller
Narození	15. ledna 1793 Vídeň
Úmrtí	23. srpna 1865 (ve věku 72 let) Hinterbrühl
Místo pohřbení	Waldmüllerpark
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř, spisovatel a učitel
Významná díla	Portrait of the Mother of Captain von Stierle-Holzmeister
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Georg Waldmüller (15. ledna 1793 Vídeň – 23. srpna 1865 Hinterbrühl, předměstí Vídně) byl rakouský malíř, portrétista a krajinář, označovaný za jednoho z nejvýznamnějších představitelů biedermeieru, středoevropského romantismu a neoklasicismu.^[1]

Život

V letech 1807-1811 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni malbu u profesorů Huberta Maurera a Johanna Baptisty Lampiho, již tehdy vynikl jako mimořádně talentovaný portrétista a byl vyznamenán Gundelovou cenou. Studia přerušil a živil se jako miniaturista, pobýval mj. v Bratislavě a v roce 1811 se stal na tři roky učitelem kreslení dětí v rodině hraběte Gyulaye v chorvatském Záhřebu. Tam se seznámil se svou první manželkou, dvorní operní pěvkyní Katharinou Weidnerovou, sestrou malíře portrétů Josefa Weidnera. V roce 1814 se s ní oženil a doprovázel ji na turné po trase Baden-Praha-Brno-Vídeň, pracoval jako malíř divadelních kulis a pokračoval v tom i v roce 1817 v divadle U Korutanské brány ve Vídni, kam jeho žena nastoupila do angažmá.

Na vídeňské akademii výtvarných umění ještě v roce 1818 absolvoval lekce olejomalby u Josefa Langeho a krajinářství u Johanna Nepomuka Schödlbergera (1779–1853). Roku 1822 již byl všeobecně uznávaným mistrem. Namaloval mnoho portrétů, také rodinných (specialitou byly skupinové portréty v krajině), žánrových obrazů a zátiší. V roce 1823 jej lipské nakladatelství Breitkopf & Härtel pověřilo vytvořením jednoho z nejznámějších portrétů Ludwiga van Beethovena, jehož originál byl zničen ve druhé světové válce, černobílé reprodukce a grafické kopie se dochovaly v mnoha vydáních knih.

V roce 1827 byl pověřen portrétováním císaře Františka I., což mu zajistilo další zakázky z aristokratických kruhů. V letech 1825–1844 podnikl Waldmüller několik studijních cest do Itálie. V roce 1829 se stal kustodem obrazárny Akademie s titulem a hodností profesora. V roce 1830 podnikl svou první cestu do Paříže. V následujících letech pro sebe objevil krajinu Solné komory, kde trávil letní pobyty v Bad Ischlu. Více se orientoval na žánr a krajinomalbu, své romantické kompozice vždy stylizoval s důrazem na detaily. V roce 1834 se rozvedl a následně se oženil s modistkou Annou Bauerovou.

V roce 1835 se Waldmüller stal řádným radou Akademie a v roce 1836 spolu s Josefem Führichem vytvořil katalog obrazárny Akademie.

Na základě své učitelské praxe vytvořil novou metodiku studia a koncepci výuky malířství, vycházející ze studia přírody (tu později publikoval ve třech teoretických spisech). Dostal se do prudkých sporů s vedením akademie, které jeho metody odmítlo, nepomohla ani Metternichova podpora. Spory vyústily roku 1850 ve ztrátu ateliéru na akademii a v roce 1857 ve Waldmüllerův nucený odchod do důchodu. V roce 1854 se Waldmüller dostal do dluhů a musela ho živit manželka z příjmů svého modistického salónu. Náležitý mezinárodní respekt mu přinesla roku 1856 výstava v Buckinghamském paláci v Londýně, v roce 1861 v Kolíně nad Rýnem a 1862 opět v Londýně. Roku 1864 jej císař František Josef I plně rehabilitoval.

Waldmüller zemřel ve svém letním sídle v Hinterbrühlu, obci na předměstí Vídně a byl pohřben ve Vídni–Matzleinsdorfu. Hrob byl přenesen, nově upraven a hřbitov byl na jeho počest pojmenován Waldmüllerův park.

Pomník

V parku před vídeňskou radnicí je Waldmüllerův pomník.

Galerie

• 
  Benátský prodavač ovoce (1826)
• 
  Louisa Mayerová (1836)
• 
  Pohled na Bad Ischl (1838)
• 
  Na Dušičky (1839)
• 
  Dachstein (1839)
• 
  Řek v červeném kabátu (1839)
• 
  Mlýn u vodopádu jezera Königsee (1840)
• 
  Mladá žena při toaletě (1840)
• 
  Zátiší s kyticí, stříbrnými nádobami a antickou vázou (1840)
• 
  Po škole (1841)
• 
  Zátiší s ústřicemi, rybami a exotickým ovocem (1842)
• 
  Růže (1843)
• 
  Milostný dopis (1849)
• 
  Koupající se ženy (1848–1849)
• 
  Slunečný den
• 
  Emanuel Ritter von Neuwall
• 
  Děti v lese (1858)
• 
  Návrat z kostela (1859)
• 
  Sousedé (1859)
• 
  Očekávání (1860)
• 
  Předjaří ve Vídeňském lese (1864)
• 
  Autoportrét s lucernou

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Georg Waldmüller na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Georg Waldmüller na anglické Wikipedii.

Zdroj