Ferdinand Ďurčanský

Prof. JUDr. Ferdinand Ďurčanský přídomek „Gyurcsánszky de Gyurcsina“
Pomník Ferdinandu Ďurčanskému před Městským muzeem v Rajci
Pomník Ferdinandu Ďurčanskému před Městským muzeem v Rajci
Ministr spravedlnosti, sociální péče a zdravotnictví
Ve funkci:
7. říjen 1938 – 1. prosinec 1938
Předchůdce úřad zřízen
Ministr dopravy a veřejných prací
Ve funkci:
1. prosinec 1938 – 20. leden 1939
Ministr dopravy a veřejných prací
Ve funkci:
20. leden 1939 – 9. březen 1939
1. Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
14. březen 1939 – 27. říjen 1939
Předchůdce úřad zřízen
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
27. říjen 1939 – 20. červenec 1940
Nástupce Vojtech Tuka
Stranická příslušnost
Členství HSĽS
Narození 18. prosince 1906
Rajec
Úmrtí 15. března 1974 (ve věku 67 let)
Mnichov
Národnost slovenská
Příbuzní Juraj Ďurčanský, otec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Ďurčanský (18. prosince 1906 Rajec – 15. března 1974 Mnichov) byl slovenský politik HSĽS, doktor práv a majitel továrny v Hlohovci.

Biografie

V období říjen – prosinec 1938 působil jako ministr spravedlnosti, sociální péče a zdravotnictví v autonomní vládě Slovenska (první vláda Jozefa Tisa). V prosinci 1938 byl zvolen do Snemu Slovenskej krajiny.[1] Od prosince 1938 do ledna 1939 zastával v druhé vládě Jozefa Tisa post ministra dopravy a veřejných prací, v této funkci zůstal i v třetí vládě Jozefa Tisa, dokud nebyla tato vláda 9. března 1939 sesazena v rámci tzv. Homolova puče.[2] Durčanský poté uprchl do Vídně a protestoval, že svržení vlády bylo protiústavní.[2]

V den vzniku Slovenského štátu (14. března 1939) byl jmenován do funkce slovenského ministra zahraničí (čtvrtá vláda Jozefa Tisa a vláda Vojtecha Tuky). Ve funkci ministra zahraničí nově vzniklého státu vybudoval fungující úřad a v krátké době zřídil vyslanectví v mnoha zemích světa. Vládní post si udržel až do července 1940, když byl v rámci tzv. salcburských jednání na nátlak Adolfa Hitlera z této funkce odvolán. Nadále však patřil k horlivým stoupencům klerikálně fašistického režimu na Slovensku. Po válce uprchl do Rakouska, odtud přes Švýcarsko do Říma. 18. září 1946 byl zapsán na listinu válečných zločinců při Komisi Spojených národů v Londýně.[3]

V roce 1947 byl v nepřítomnosti odsouzen Národním soudem k trestu smrti jako válečný zločinec. Tentýž rok emigroval do Argentiny. Roku 1952 se vrátil do Mnichova, kde roku 1974 zemřel.

Odkazy

Reference

  1. ↑ NIŽŇANSKÝ, Eduard: VOĽBY DO SNEMU SLOVENSKEJ KRAJINY V ROKU 1938 [online]. niznanskyedo.host.sk [cit. 2012-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-02. (slovensky) 
  2. ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 184–188. 
  3. ↑ VONDRÁŠEK, Václav; PEŠEK, Jan. Slovenský poválečný exil a jeho aktivity 1945–1970. Mýty a realita. Bratislava: Veda, 2011. ISBN 978-80-224-1224-7. S. 219. 

Literatura

  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
  • VONDRÁŠEK, Václav; PEŠEK, Jan. Slovenský poválečný exil a jeho aktivity 1945 – 1970. Mýty a realita. Bratislava: Veda, 2011. ISBN 978-80-224-1224-7. 
  • RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914–1992. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012. ISBN 978-80-87211-59-5. 

Externí odkazy

Zdroj